Olga Havlová – stálo to za to

V roce 1964 se – po osmileté známosti – provdala za Václava Havla. Prožila s ním jeho umělecký vzestup v druhé polovině 60. let, bouřlivý rok 1968, cestu do Spojených států i počátek normalizace.

Od té doby se u nás Havlovy hry nesměly uvádět a on sám byl umělecky i společensky ostrakizován.

Zúčastnila se vzniku Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a intenzivně prožívala Havlovo několikaleté věznění – slavný cyklus dopisů, které jí Václav Havel z vězení psal, nesly při svém knižním vydání název Dopisy Olze.

Podílela se na řadě nezávislých aktivit (včetně samizdatu) a většinou stála ve stínu svého manžela, pro kterého byla velkou oporou – jejich vztah byl mimořádně hluboký a komplikovaný.

Olga Havlová: „Člověka nedrtí velkolepá moc, ale něco nahonem sešitého, hloupého, nedůstojného.“

Po Havlově zvolení prezidentem na konci roku 1989 vystupovala jako první dáma nejprve Československé, později České republiky, vždy si však uchovala svou vnitřní nezávislost.

Na počátku roku 1990 založila Výbor dobré vůle, organizaci, která působí jako nadace v humanitární, sociální, zdravotní a vzdělávací oblasti. Zemřela po těžké nemoci 27. ledna 1996 v Praze.

Z knih věnovaných Olze Havlové jsou nesporně nejlepší výtečná monografie Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu. Život Olgy Havlové (1997) a sborník Síla věcnosti. Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů (2008).

V pořadu uslyšíte ukázky z její biografie, svědectví přátel i její hlas z archivu Českého rozhlasu.

Pořad věnovaný Olze Havlové si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Olga Havlová|foto: Aerofilms