Pepi Bican – fotbal a politika

26. září 2013

Za svou kariéru vstřelil více než 4500 branek, z toho 644 ligové. Přestože na hřišti byl šťastný, v životě to moc neplatilo. A mohla za to i politická psychóza dvacátého století, jíž byl fotbal jako masová zábava nedílnou součástí.

Hráč vídeňského Rapidu a později pražské Slávie Josef Bican, zvaný Pepi, patří k největším fotbalovým fenoménům všech dob. O vídeňského rodáka s českými kořeny projevil nejprve zájem klub Rapid Vídeň, ale Bican v roce 1937 už jako slavný rakouský fotbalista přechází do pražské Slávie, které svým způsobem zůstal věrný až do konce života, přes všechny těžkosti a překážky, které mu soužití s tímto klubem přineslo.

Ačkoliv Bicanova forma byla vrcholná v letech protektorátu, odmítl se stát německým fotbalistou, a přesto měl po válce problémy jako „buržoazní celebrita“. Celebritou Bican opravdu byl, na svou dobu pobíral astronomické honoráře, jenomže kromě obrovského talentu byl obdařován ještě neuvěřitelnou houževnatostí a poctivostí, s jakou se připravoval na každý, byť i přátelský zápas.

Za buržoazní a podezřelý byl ale považován celý klub Slávie (vzpomeňme na slávisty typu Edvarda Beneše nebo Vlasty Buriana), a tak klub horko těžko a se změněným jménem přežil únor 1948. Bican byl navíc, lidově řečeno, „huba nevymáchaná“, co si opravdu myslel, s tím se netajil. Svůj problematický fotbalový osud si „pojistil“ v roce 1953 spíš náhodným střetnutím s generálem Alexejem Čepičkou, tehdejším ministrem obrany, (podrobnosti se dovíte v pořadu) a následně i provokačním střetnutím s prezidentem Zápotockým.

V pořadu Portréty si tedy připomeneme sté výročí narození fotbalového génia, kterého v dnešní době opatrnického fotbalu často zaměřeného ne na radost ze hry a perfekcionismus, ale na hvězdné manýry a plnění tajných korupčních dohod, už asi nikdo nepřekoná.

autor: Jan Sedmidubský
Spustit audio