Rachel Carsonová poslala lidstvu varování a zemřela. Její Bible environmentalistiky změnila svět

Carsonová dokázala fakta, známá v době vzniku knihy jen odborníkům, přetavit do textu pochopitelného pro miliony čtenářů. - Foto:  Flickr, Ministerstvo zemědělství USA, lic. CC BY 2.0

Carsonová dokázala fakta, známá v době vzniku knihy jen odborníkům, přetavit do textu pochopitelného pro miliony čtenářů.Foto:  Flickr, Ministerstvo zemědělství USA, lic. CC BY 2.0

Nebývá běžné, aby vydání jediné knihy ovlivnilo uvažování téměř v globálním měřítku. Rachel Carsonové se to jejím Tichým jarem podařilo.

Rachel Carsonová (*1907) vystudovala genetiku a vývojovou biologii na Johns Hopkins University. Mezi lety 1936 až 1952 pracovala ve státní ochraně ryb a volně žijících zvířat federální vlády USA. Významnější výzkumné úspěchy známy nejsou; záhy se ale projevilo její literární nadání. 

Napsala stovky článků, tři knihy o moři – a Tiché jaro, především o nebezpečí neuvážlivého používání insekticidů, herbicidů i rodenticidů a o jejich vlivu na biologickou rovnováhu v přírodě. Ke knize sbírala materiál čtyři a půl roku. 

„Kniha místy zveličuje – ale nikdo jí neupře, že pohnula americkým kongresem a řadou mezinárodních organizací. Vyšla poprvé v létě roku 1962; brzy poté autorka zemřela – na rakovinu, před níž tolik varuje,“ psal ve druhé polovině šedesátých let československý časopis Vesmír. 

Aby to pochopil každý 

Tiché jaro je pokládáno za publikaci, která změnila pohled lidí na životní prostředí. Přišla v pravou chvíli: na počátku šedesátých let se na Západě měnil přístup lidí k narůstajícím problémům životního prostředí. Ty se z lokálních stávaly globálními. Carsonová formulovala myšlenku, že nestačí chránit jednotlivé krajinné prvky, ale důležitý je systém zabývající se celým životním prostředím planety. Ne nadarmo se o její knížce mluví jako o „Bibli environmentalistiky“. V Tichém jaru podrobila Carsonová kritice pojímání přírody jako neživého, snadno ovladatelného mechanismu. 

Rachel Carsonová a Bob Hines při výzkumu, Atlantický oceán, rok 1952 - Foto:  US Government, Public domain

Rachel Carsonová a Bob Hines při výzkumu, Atlantický oceán, rok 1952Foto:  US Government, Public domain

Rozpoutala debatu, jejímž ústředním tématem byla kultivace ekologického vědomí. Pravdou je, že Tiché jaro neobsahovalo žádná nová fakta, převratné objevy nebo teorie. Carsonová ale dokázala fakta, známá v době vzniku knihy jen odborníkům, přetavit do textu pochopitelného pro miliony čtenářů. 

Začalo to Tichým jarem… 

Tiché jaro dostalo jméno podle následků, které mělo užívání pesticidů na jednu ptačí rezervaci v USA. Postřik proti nežádoucím škůdcům se potravním řetězcem dostal až do těl ptáků, kteří masově hynuli, a ptačí rezervace ztichla. Přes tvrdou kritiku především z řad chemických koncernů se Carsonové podařilo obhájit své názory v televizní debatě v roce 1963, kterou sledovalo na patnáct milionů diváků. 

Užívání pesticidů se od té chvíle stalo veřejným tématem: v roce 1970 byla založena Federální agentura na ochranu životního prostředí a roku 1972 bylo v USA používání insekticidu DDT zakázáno (v Československu od ledna 1974). Postupně byla tato látka zakázána ve více než sedmdesáti zemích světa a v květnu 2001 byla ve Stockholmu podepsána úmluva o eliminaci nejnebezpečnějších persistentních organických látek včetně pesticidů. 

Tiché jaro je pokládáno za publikaci, která změnila pohled lidí na životní prostředí - Foto: flickr.com

Tiché jaro je pokládáno za publikaci, která změnila pohled lidí na životní prostředíFoto: flickr.com

Je třeba být kritický 

Tiché jaro zasáhlo čtenáře na celém světě. V češtině knížka nevyšla a obecně se má za to, že až na několik privátně přeložených částí (posloužily na přelomu 70. a 80. let při práci na dokumentech Charty 77 o životním prostředí v Československu) se ani nikdo o její ucelený překlad nepokusil. Až během přípravy pořadu Portréty došlo k zajímavému objevu: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích uchovávala dlouhá léta v jediném exempláři svazek s názvem Mlčící jaro. Vyšlo najevo, že jde o scénáře rozhlasové četby z roku 1966. 

Už čtyři roky po vydání klíčové knížky Rachel Carsonové se z ní četlo na pokračování v Československém rozhlase! Nešlo jen o četbu, ale o jakési komentované ukázky. Autoři se nebáli citovat ožehavou pasáž, ve které se Carsonová věnovala Československu: 

„V literatuře najdeme mnoho případů, které potvrzují domněnku, že existuje vztah mezi některými chemikáliemi a leukemií či jinými krevními chorobami. Napůl skrytě v lékařské terminologii popisují případ dvou bratranců z Československa. Chlapci žili ve stejném městě a hráli si i pracovali společně. Jejich poslední a osudné společné zaměstnání bylo v zemědělském družstvu, kde vykládali pytle s hexachlor-cyklohexanem. Po osmi měsících byl jeden z chlapců postižen akutní leukemií a zemřel v devíti dnech. Jeho bratranec onemocněl toutéž nemocí tři měsíce potom.“ 

Tuto pasáž z Tichého jara doplnili autoři rozhlasové četby komentářem: „U případu, který autorka uvádí, je třeba být kritický při posuzování příčinné souvislosti mezi těmito vlivy a onemocněním leukemií. Pro zhoubná bujení, a tedy i leukemii, je typická dlouhá doba latence, která uplyne mezi poškozením karcinogenní látkou a propuknutím nemoci. Jak si můžeme býti jisti, že kromě známého karcinogenního vlivu, nepůsobil v tomto období nebo i dlouho předtím jiný vliv, o jehož existenci nevíme?“ 

Podle Světové zdravotnické organizace postihuje malárie až 40 miliónů lidí ročně, přičemž za rok má za následek smrt více než půl druhého milionu lidí. Odpůrci Carsonové v chytlavé mediální zkratce tvrdí, že její kniha „zabila“ od svého vydání více lidí, než nacisté v koncentračních táborech. Problém DDT se aktualizuje i dnes, kdy se svět snaží zastavit množení komárů, přenášejících virus zika. Řešením by mohlo být DDT. Zatímco část odborníků se zdviženým prstem poukazuje na Tiché jaro, jiná část upozorňuje, že Carsonová v Tichém jaru varovala před nevybíravým a nekritickým používáním pesticidů, nikdy ale prý nepožadovala jejich úplný zákaz; byla pouze pro jejich podstatné omezení.

Jak to vlastně myslela? 

Po odvysílání seriálu byly scénáře jednotlivých dílů svázány a ocitly se v českobudějovické vědecké knihovně, která tak uchovává skutečnou raritu: nejstarší známý český překlad podstatných pasáží Tichého jara, publikace, která byla opakovaně zařazena mezi nejvýznamnější “nonfiction“ knihy kdy vydané. 

Na druhou stranu – lobby chemického průmyslu ji dodnes zařazuje mezi deset nejškodlivějších knih 19. a 20. století, protože prý vedla k prosazení prvních zákonů regulujících činnost chemického průmyslu a účinněji chránících životní prostředí a zdraví. Užívání DDT vedlo například v letech 1945 až 1965 téměř k vymýcení malárie na Sardinii, Srí Lance nebo v Indii. Poté, co bylo užívání DDT zakázáno, počet případů stoupl. 

Celý záznam pořadu Portréty si pusťte z audioarchivu Českého Rozhlasu Plus. Rachel Carsonovou a její knihu, která změnila svět, připomíná v tomto díle mimo jiné historička Doubravka Olšáková. 

Autor:  David Hertl, Doubravka Olšáková
Pořad: Portréty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: čtvrtek 20:05  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace