Hrbatý pastýř ovcí s velkou hlavou, kterého děti milovaly. Kam zmizel chlapec Ebebe?

25. červen 2017

Za Slovenského státu během 2. světové války zmizely tisíce dětí romského a židovského původu ve sběrných a koncentračních táborech. O jejich osudech většinou nic nevíme.

Jedním z nich byl i chlapec, kterému všichni říkali přezdívkou Ebebe. Drobnou vzpomínku na něj vyprávěl romským žákům, kteří se na několik měsíců stali dokumentaristy v projektu Příběhy našich sousedů, básník, autor literatury pro děti Miloš Horanský. Děti vyprávěním nadchnul. Ze záznamu vytvořili pozoruhodnou rozhlasovou reportáž. Zapomenutého romského pastýře Ebebeho, který za války zmizel, nakreslili.

Miloš Horanský vypráví žákům ze ZŠ Cimburkova

Na smrt kráčel v těch nejlepších šatech, které pastýř ovcí měl

Ebebe byl malý romský chlapec, který žil před 75 lety ve slovenské Bytči nedaleko Žiliny. Jeho skutečné jméno neznáme. Ani nevíme, jak přezdívka Ebebe vznikla. Tento hrbatý kluk s velkou hlavou, pastýř ovcí, den co den blbnul s místními chlapci na břehu řeky Váh. Děti ho milovaly.

Jeden z nich Miloš Horanský na něj vzpomíná v nahrávce uložené na Paměti národa. „Ebebe byl veselý, kamarádský, lehce bláznivý, trošku tajemný, o něco starší než ostatní kluci, šéf party. Pomáhali jsme mu shánět ovce, chytali spolu ryby a raky, hráli fotbal, prováděli kdejakou neplechu,“ vzpomíná básník a literát Horanský.

Žáci ze ZŠ Cimburkova v rozhlasovém studiu při práci na reportáži

Někdy v roce 1941 - 1942 dostal Ebebe obsílku k nástupu do transportu. Slavnostně se oblékl. Nevěděl, kam jede. Kráčel s kufříkem na shromaždiště, odkud odváželi romské a židovské obyvatele: „Přijel náklaďák. Po schodech vystoupil na korbu. A pak ho odvezli do lágru. My jako děti stáli dole a plakali. Šeptali jsme Ebebe, Ebebe, Ebebe! Už nikdy jsme ho neviděli,“ vypráví starý muž s prošedivělým vousem Horanský žákům ze ZŠ Cimburkova.

Kateřina Ferková, Erik Ištok, Dan Kudráš, Rudolf Makula, Nikola Olachová se svojí učitelkou Vierou Neizerovou se zapojili, podobně jako dalších víc než dva tisíce žáků a stovky učitelů, do Příběhů našich sousedů.

Žáci ze ZŠ Cimburkova v rozhlasovém studiu při práci na reportáži

Díky panu Horanskému a dokumentaristům ze základky z Prahy 3 se podařilo zachytit aspoň toto drobné svědectví o jednom malém cikánském klukovi, kterého učebnice a odborná literatura nezná. Co s ním bylo dál? Kde zahynul a za jakých okolností? To si můžeme jen domýšlet.


Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a tercií a kvart víceletých gymnázií. Ti se za doprovodu svých učitelů a lidí z Post Bellum na několik měsíců stanou rozhlasovými nebo televizními dokumentaristy. Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument. Někteří podle příběhu kreslí komiks, jiní tvoří prezentaci pro spolužáky, další se vydají do Českého rozhlasu, kde jim redaktoři pomohou sestříhat nahrávku do rozhlasové reportáže. Nakonec musí vystoupit před publikem a výsledky své práce představit veřejnosti a odborné porotě. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout na webových stránkách projektu zde.

Miloš Horanský se narodil v Bytči na Slovensku jako syn berního úředníka. Pochází ze smíšené rodiny, maminka byla Slovenka, otec z Moravy. V průběhu války se rodina ze Slovenska odstěhovala, aby unikla násilí, kterého se dopouštěla Hlinkova garda. V Kroměříži vychodil obecnou školu a gymnázium. V roce 1968 se stal jedním ze dvanácti zakládajících členů Klubu angažovaných nestraníků. Pod jménem Jan David publikoval básnickou sbírku Ruce Goliášovy namířenou proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR.

Dnes Miloš Horanský, režisér, herec, básník a publicista, by moc rád pomohl lidem z Paměti národa Ebebeho najít a zjistit, co se s ním stalo: „Byla to bytůstka, jakoby ani nebyla. Moc rád bych vám pomohl. Co se s ním asi stalo? Ani neznám jeho pravé jméno. Moc nemluvil. Jako kluci jsme ho měli strašně rádi. Za Tisova Slovenska tyto děti neměly šanci. Zmizely, byly odvezeny a zavražděny,“ říká smutně básník Horanský.

Žáci ze ZŠ Cimburkova v rozhlasovém studiu při práci na reportáži

Zachraňoval děti s rakovinou a únos osmileté dívky

Krátká reportáž dětí ze ZŠ Cimburkova z Prahy 3 mimo jiné o Ebebem je jedna z dvanácti, kterou uslyšíte v rozhlasovém dokumentu Příběhy 20. století. Patří k nejlepším z posledního půlroku projektu Příběhy našich sousedů.

Josef Koutecký

V dalších dětských reportáží uslyšíte vyprávění renomovaného lékaře - onkologa Josefa Kouteckého, který i přes skepsi mnohých svých kolegů vybudoval lékařské oddělení pro děti s rakovinou. Potýkal se s obrovským nedostatkem léků, lékařského vybavení, odmítal spolupráci s StB, v zoufalých podmínkách bojoval o život každého těžce nemocného dítěte.

Další reportáž přibližuje kriminální zločin z doby Heydrichiády. Sedmnáctiletá dívka unesla z Vyškova malé osmileté děvčátko. Nutila jí žebrat a pomáhat vykrádat byty v době náletů, kdy se obyvatelé ukrývali ve sklepích. Žáci ze ZŠ Tusarova, kteří příběh osmileté dívky, dnes jednaosmdesátileté Libuše Šedinové, zpracovali, prozkoumali i dobový tisk a objevili, že se skutečně po ztracené dívce celostátně pátralo. Jak to dopadlo?

Ebebe, jak si ho představují děti ze ZŠ Cimburkova
autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio