Agent Rys dostal doživotí, z lágru utekl hlavní branou

Psal se rok 1955. Místní StB byla v pohotovosti. Měli udání, že se v jednom místním bytě objevil uprchlý vězeň, bývalý agent chodec Jaromír Rys a hledal svoji bývalou dívku Věru.

Policie se domnívala, že se ještě ten den večer hledaný vězeň do bytu vrátí. Ozbrojená jednotka obstoupila dům, mladý policista se samopalem zaklepal na dveře. Ozvalo se: Kdo tam?! Načež se spustila střelba.

Po několikaminutové přestřelce na místě zůstal ležet policista, na kterého střílel voják z povolání, manžel Věry, který za dveřmi číhal na Jaromíra Ryse. Ten zatím kráčel po silnici o desítky kilometrů dál. V Jihlavě se objevil jen proto, aby zmátl a zdržel pronásledovatele.

Dvaadvacetiletý Rys utekl v 50. letech za hranice do západního Německa. Za několik týdnů se vrátil do komunistického Československa jako tzv. kurýr - agent chodec: „Při druhé cestě přes hranice jsem se dostal do Brna. Vzpomněl jsem si na maturitní večírek, kde jsem mluvil s jedním členem protinacistického odboje, slavným vojákem a otcem Jirky, mého spolužáka. Tento odbojář mi říkal: ´Chlapče, kdybych byl ve vašem věku, věděl bych, co mám dělat.´ Řekl jsem mu, že to vím. To byl rok 1948. A on na to: ´Až budeš potřebovat pomoc, obrať se na našeho Jirku.´“


Příběh Jaromíra Ryse zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. Je to obecně prospěšná společnost, která sbírá vzpomínky pamětníků. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům. Na webu sdružení můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.

Jaromír Rys svého o něco staršího spolužáka Jirku vyhledal. Ten ho ubytoval a záhy udal na policii: „To jsem se dozvěděl až v kriminále. Byli tam zavřeni bývalí studenti z Brna, slovo dalo slovo a já jim vyprávěl, jak jsem byl zatčený. Smáli se mi a říkali, že jsem vlezl přímo do pasti udavačským kurvám, studentům na brněnských kolejích, kteří si přivydělávali udavačstvím.“

Jaromír Rys dostal u soudu doživotní trest. Pět let seděl na Borech a v Leopoldově a pak ho v roce 1955 přemístili na příbramský lágr Vojna: „A odtud jsem jim utekl. To byste nevěřili jak. Odkráčel jsem hlavní branou,“ vypráví Rys.

V dolech si všiml civilního zaměstnance, jistého pana Kloučka, který mu byl ve tváři podobný. Jiní civilisté mu tajně donesli kabát a rádiovku. Jeho spoluvězeň Láďa, mašinkář, který měl po lágru volnější pohyb, nastoupil místo Ryse na nástup, tudíž získal útěkář značný několikahodinový náskok.

Tábor vojna na Příbramsku

Rys se po skončení směny nahlásil na výdeji legitimací jako Klouček a prošel hlavní bránou: „Šel jsem asi sto padesát metrů po rovné silnici, bál jsem se ohlédnout, neustále jsem čekal kulku v zádech. Ale klaplo to. Za zatáčkou na mě čekal kamarád s motorkou a odvezl mě k Praze,“ vypráví Rys, který utíkal přesně 27 dní.

I když se mu podařilo zmást pronásledovatele v Jihlavě, znovu byl zrazen. Jeho přítel Jarka ho zkontaktoval se svým bratrem žijícím nedaleko česko-německých hranic, měl ho podle dohody převést.

„Uvítal mě a řekl, že se půjde o půlnoci a že si teď musí skočit pro cigára. Když se vrátil, vyrazili jsme přes park, kde na mě hupli čtyři chlapi, a to byl můj konec,“ popisuje Rys, který si odseděl třináct a půl roku vězení, z toho šest let strávil na „útěkářských“ samovazbách nebo korekcích ve Valdicích.

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio