Byl jsem obyčejný vězeň - jako kterýkoli zloděj nebo násilník. Příběh spisovatele Ivana Binara

Ivan Binar jako maturant - Foto: Post Bellum

Ivan Binar jako maturantFoto: Post Bellum

Do vězení se pozdější chartista a redaktor Svobodné Evropy Ivan Binar dostal už na počátku normalizace. Důvod k jeho zatčení byl banální: na soukromé oslavě narozenin zpíval s kamarády písničky z „protisovětského muzikálu“ Syn pluku. Někdo je udal, Ivan skončil ve vazbě, před soudem a nakonec v Plzni-Borech.

Nejdřív to vypadalo, že mladý Ivan Binar (narozen 1942) bude dělník: neměl správné kádrové předpoklady, jeho otce po únoru 1948 vyhodili z práce, neboť byl „maloburžoazní element“. Ivanovi se nicméně podařilo odmaturovat a díky matčiným známostem nastoupil na Pedagogický institut v Opavě, obory čeština, dějepis, výtvarná výchova.  

Na studiích, přibližně v roce 1961, se dostal do malého ostravského divadla Pod okapem, kde působil jeho kamarád Pavel Veselý, a také Luděk Nekuda, Edvard Schiffauer a další. Ivan vzpomíná, že divadlo sice bylo jen „takové klukovské blbnutí“, ale měl je rád a žil jím. Ve třiašedesátém musel na vojnu, a když se za dva roky vrátil, soubor už ve staré podobě neexistoval. 

Ivan Binar (první vpravo v horní řadě) na fotografii z konfirmace - Foto: Post Bellum

Ivan Binar (první vpravo v horní řadě) na fotografii z konfirmaceFoto: Post Bellum

Už během vojny se Binar oženil a nastoupil pak jako učitel v Dolním Benešově. Jenže ho to nebavilo, a tak střídal zaměstnání, až ho roku 1968 zlákal ke spolupráci Jiří Goj alias Gaučo, zakladatel časopisu Tramp. V redakci prožil Ivan Binar osmašedesátý rok, okupaci a pak i první normalizační potíže: zaměření časopisu husákovskému režimu nevyhovovalo, Jiřího Goje jako šéfredaktora vyhodili a Binar se ještě nějakou dobu držel jako výkonný redaktor. 

Ještě před tím s někdejšími kamarády z divadla Pod okapem stihl nastudovat dvě hry a roku 1967 se s nimi vypravili na festival do Francie. A především se „sirotky Okapu“ (Petrem Podhrázkým, Edvardem Schiffauerem a Petrem Ullmannem) založil nové divadlo: Waterloo. 

Divadlo Pod okapem, Ivan Binar vlevo - Foto: Post Bellum

Divadlo Pod okapem, Ivan Binar vlevoFoto: Post Bellum

Syn pluku, muzikál bez úcty k SSSR 

Petr Podhrázký s Josefem Fraisem napsali pro divadlo Waterloo parodický muzikál Syn pluku na motivy knihy ruského spisovatele Valentina Katajeva. „Byl to docela zajímavý příběh, a jelikož to byla povinná četba, tak jsme si z toho poněkud stříleli a kluci začali už někdy z jara 1968 psát muzikál jako takovou legraci,“ vzpomíná Binar a dodává, že Podhrázký (zároveň též redaktor Trampu) pak dopsal dvě ze čtyř dějství pod dojmem brigády v Mongolsku a sovětské okupace Československa.  

„Petr Ullmann (režisér) pak spojil divadelní představení s malým happeningem: u vchodu do budovy odevzdali diváci vstupenky ozbrojeným mužům v prapodivných zlumpačených uniformách s rudými hvězdami na čepicích a za ně dostali ´propusk´ do operačního prostoru N-tého dělostřeleckého pluku, jímž se museli prokázat před vstupem do divadla v prvním patře dalšímu ozbrojenci. 

Uprostřed foyeru byla hromada odpadků ze smetiště (pečlivě zvolených, aby nesmrděly) a uprostřed ní sloup se směrovkami, názvy evropských a sovětských měst a vesnic psané azbukou. Mezi diváky se proplétali další ozbrojení bandité s červenými pentagramy na čepicích a naháněli jim hrůzu. (Ovšemže bez úspěchu; diváci popíjeli víno a těšili se, že už to brzy začne.) Pak byli pažbami a bajonety vehnáni do sálu a brutálně usazeni v pohodlných křeslech.“ 

Ivan Binar (2016) - Foto: Post Bellum

Muzikál měl v Ostravě úspěch, hrál se až do konce sezóny 1968, v následujícím roce už jen jednou a s nástupem normalizace divadlo – jako desítky jiných projektů – nepřekvapivě skončilo. 

Mejdan na chalupě – s neznámým udavačem 

Na podzim roku 1970 slavil Petr Podhrázký narozeniny na chalupě svého otce, zúčastnili se i členové divadla, akce byla koncipovaná jako „výjezdní zasedání rozšířené redakční rady časopisu Tramp.“ Šlo o normální „několikadenní večírek“, kam přátelé mimo jiné přivezli harmonium: „A na to harmonium jsme odehráli jakýsi průřez, procházku operetou Syn pluku, čili jsme tam odzpívali všechny písničky,“ vypráví Binar. „Bylo to v době, kdy už byl ´šroub utažený´, některé texty byly velmi drsné. No a samozřejmě, kde se sejde víc než tři lidé, tak jeden z nich je určitě fízl. Takže nás někdo prásknul.“ 

Zleva: Ivan Binar, Karel Moudrý, Ivonne Přenosilová, Karel Fridrich a Jozef Špetko - Foto: Josef Rakušan

Zleva: Ivan Binar, Karel Moudrý, Ivonne Přenosilová, Karel Fridrich a Jozef ŠpetkoFoto: Josef Rakušan

Ivana Binara zatkla Státní bezpečnost 25. února 1971. Chvíli trvalo, než StB získala text Syna pluku, ale pak už šlo všechno rychle. V případu bylo obviněno deset lidí, osm z nich souzeno a čtyři dostali roku 1972 nepodmíněné tresty: Binar (12 měsíců za pobuřování), Podhrázský, Ullmann a Schiffauer. Básník Frais, který litoval svých činů, byl dle Binarových vzpomínek osvobozen. 

Odsouzenci nastoupili do ostravského vězení a po dvou týdnech je převezli do Plzně - Borů. „Pak jsme se stali normálními vězni jako kterýkoliv obyčejný zloděj nebo vrah anebo násilník,“ vypráví Binar, kterého pracovně zařadili na tzv. mozaiku, tedy skládal kachlíky: „Kluky tehdy dali na kovošrot, roztloukali kabely a vytahovali z nich dráty.“ Z vězení se dostali (s výjimkou Podhrázkého) v únoru 1973 na amnestii. 

Příběh Ivana Binara pochopitelně ještě pokračuje: živil se jako dělník a strojník, podepsal Chartu 77 a v témže roce se po nátlaku Státní bezpečnosti vystěhoval do Rakouska. V letech 1980 – 1983 byl tlumočníkem v uprchlickém táboře Traiskirchen (Dolní Rakousko), poté redaktorem Svobodné Evropy.  

Ivan Binar: Jen šmouha po nebi - Foto:  Česká televize

Kromě knih pro děti napsal a vydal například prózy Kdo, co je pan Gabriel, Rekonstrukce, Ohrada, Egonek na útěku, M-mirek v pasti nebo Jen šmouha po nebi. V letech 2003-2004 byl předsedou Obce spisovatelů. Podrobnosti o jeho literárním díle najdete na webových stránkách www.ivanbinar.cz

Ivan Binar - Foto:  Magistrát města Plzně

Autor:  Adam Drda  (adr)
Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace