Být knězem, to je dobrodružství. Příběh skauta, redaktora a exulanta, pátera Karla Fořta

Byl jedním z mála Čechů, kteří se osobně setkali s Adolfem Hitlerem, ale to je v jeho napínavém životě vlastně jen drobná epizoda. Příští Příběhy 20. století věnujeme právě jeho vzpomínkám.

Budoucí monsignore Karel Fořt se narodil 8. listopadu 1921 v Rožmitálu pod Třemšínem, v rodině četníka. Dětství prožil ve Vodňanech a v Horažďovicích, kde také, v otcově četnickém působišti, začal chodit do školy a kde se setkal se skautingem. Právě „skautování“ ho později málem stálo život: v roce 1940 prohledalo gestapo klubovnu jeho oddílu, kde našlo brožury a knihy s protinacistickými hesly.

Devatenáctiletého Karla zatkli gestapáci o pár dní později před českobudějovickým gymnáziem a odvezli ho na vyšetřovnu do dnešní Lannovy ulice. Začali ho vyslýchat, chtěli, aby udal kamarády. Neudělal to.

Výslechy popisoval Karel Fořt stručně: "Gestapák si mou odpověď nechal přeložit a vzápětí mi vlepil dvě facky, až mi vyletěl zub." Z Lannovy ulice ho odvlekli do budějovického vězení, kde prý byla nejhorší nejistota: kdyby někdo z dalších vyslýchaných prozradil, že skauti v klubovně ukrývali i revolver, čekala by Karla Fořta zřejmě rovnou poprava.

K očekávání nejhoršího měl pádné důvody: „Přivlekli bezvládného chlapa, byl celý mokrý, protože ho při výslechu mučili poléváním horkou a studenou vodou. Gestapáci ho strčili do místnosti, až upadl na zem, hodili na něj šaty a kopli ho se slovy: ´Zítra tě zastřelíme.´“

Mladého Karla Fořta nakonec nečekaně, ještě téhož roku, propustili. Roli snad hrála i skutečnost, že vyšetřující gestapák býval četníkem, stejně jako Fořtův otec. Ve vězení se prý Karel definitivně rozhodl, že půjde studovat na kněze.

Karel Fořt 2013|foto: Post Bellum

V roce 1941 nastoupil do katolického semináře, ale záhy byl odvezen na nucené práce do Lince. Pracoval jako pomocník v kanceláři ve fabrice, a právě tam se později setkal s Adolfem Hitlerem, který město navštívil krátce po bombardování.

„Vedl jsem takzvaný Raportbuch, knihu, kde jsem každý den zapisoval všechna data všeho druhu. Kniha hlášení. Najednou je napadlo taky to ukázat Hitlerovi. Tak jsem musel otevřít tu svou kancelář, přirozeně jsem se stáhl do rohu, a on se tam nahrnul s celou svou suitou. Už to byl člověk, který zřejmě věděl, že je konec, taky za nedlouho spáchal sebevraždu. Byl jako sfinga, neřekl slovo.“

Na motorce přes kopečky

Po válce dokončil Karel Fořt teologická studia a v roce 1948 byl vysvěcen na kněze. Působil na faře ve Vimperku a objížděl opuštěné šumavské farnosti. Na poslední chvíli byl varován, že se ho Státní bezpečnost v rámci protikatolického tažení chystá zatknout a soudit v inscenovaném procesu ve spojitosti s vraždou.

V létě roku 1950 se v lese za vimperskou nemocnicí našly mrtvoly dvou nahých mužů, měli rozbité hlavy. Úřady nález tajily, ale mezi lidmi se událost rozkřikla. Karel Fořt vzpomíná: „Uprostřed noci mi někdo hází kamínky do okna. A on to byl jeden esenbák.“

Zmíněný příslušník SNB byl Fořtovi nakloněn: „Velebný pane, oni vám chtějí přisoudit ty mrtvoly a chtějí vás zavřít!“ Zbytek noci pak Karel Fořt se svými dvěma spolubratry zvažoval, co dělat.

Pohřeb Karla Fořta v Českých Budějovicích|foto: Post Bellum

Ráno informaci ještě potvrdila slečna z pošty. Odposlechla totiž telefonát StB, který jasně hovořil o zatčení vimperských kněží. To mělo proběhnout v noci, aby nevzbudilo pohoršení a rozruch. Rozhodnutí padlo okamžitě. Musí přes hranice a mají na to necelých 12 hodin.

Karel Fořt utekl s kamarádem na motorce přes hranice. Působil pak jako kněz v Alžíru, kde zažil protifrancouzské povstání a válku. Poté se usadil v Mnichově, kde sloužil bohoslužby pro české krajany a pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Po roce 1989 žil střídavě v Mnichově a v Českých Budějovicích. Zemřel 21. ledna 2014.

O osudu Karla Fořta se dozvíte víc z příštích Příběhů 20. století. Pořad připravil Adam Drda a uslyšíte jej v obvyklém čase, v neděli krátce po 20:00 hodině.