Generál, který se bránil, rodinu viděl až po 40 letech
Válka na východě Ukrajiny je pro některé lidi nepochopitelná. Říkají: „Proč Ukrajinci neustoupí? Nepředají východní území, která požadují separatisté?“
Argumentují, že by se ušetřily lidské životy a válka by se prý zastavila.
Právě takováto rétorika až nápadně připomíná události z roku 1938, které se bezprostředně týkaly Československa.
V září 1938 evropské mocnosti v Mnichově rozhodly, že část našeho území podstoupíme nacistickému Německu, aby byl zachován mír.
Hitler tvrdil, že Čechoslováci utlačují sudetské Němce a Německo své občany musí zachránit.
Mladý voják Antonín Špaček, který v září 1938 na hranicích očekával v mobilizované kulometné jednotce válku s Německem, nedokázal pochopit, co se stalo:
„Zpitvořili to politikové!“ říkal před sedmi lety lidem z Post Bellum, kteří natáčejí vzpomínky pro projekt Paměť národa.
Ovšem, podle něj, kdybychom se bránili, byl by s námi konec.
Je však prý mnohem důležitější bránit svobodu.
Proto utekl za hranice, bojoval ve Francii, v Anglii, kde založil rodinu, velel tanku při obléhání Dunkerque.
Po válce nastoupil jako voják z povolání na vojenská studia, rýsovala se před ním zajímavá důstojnická kariéra.
Po roce 1948 ho ovšem soudruzi vyhodili ze školy, armády a jeho ženě dali ultimátum.
Do 24 hodin se měla i s dítětem vystěhovat zpátky do Anglie.
Antonína zavřeli. S anglickou rodinou se shledal až po 40 letech.
Poslouchejte další Příběhy 20. století, které připravil Mikuláš Kroupa. Kdykoli nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
