Letec RAF, který nelétal. Ale mnohé epizody si vymyslel

Jan Horal v tanku - Foto: Post Bellum

Jan Horal v tankuFoto: Post Bellum

Jan Horal nosíval modrou leteckou uniformu válečného veterána. Tvrdil, že prožil 2. světovou válku jako stíhač RAF.

„Němec se objevil ze slunce. Vůbec jsem ho neviděl. Sestřelil mě. Všude samá exploze,“ popisoval jeden letecký souboj Jan Horal. Příhodu si však vymyslel. Záhadou zůstává, proč. 

Podle vojenských dokladů, které ukrývá Ústřední vojenský archiv v Praze, jsme ověřili jeho životopisné údaje: narodil se roku 1923 v české rodině s židovskými kořeny, která žila na Slovensku ve Stráži u Čopu. Jmenoval se Hoffmann. Na začátku války se přihlásil na francouzském konzulátu v Jugoslávii k československým jednotkám v zahraničí. Dostal se na Střední východ. Později se účastnil bitvy u Dunkerque. 

Životní příběh Jana Horala je v mnohém výjimečný, dramatický a úctyhodný. Přesto, když vyprávěl, vzbuzoval u odborníků rozpaky. Literárně květnatými popisy přeháněl. Celé epizody - jako třeba s RAF - si vymyslel. Co tedy skutečně prožil? Ověřit dokážeme jen zlomek z jeho vzpomínek. 

Jan Horal - Foto: Post Bellum

Jan Horal utekl z Československa 16. září 1939 se skupinou šesti důstojníků československé armády. Bylo mu sedmnáct let. Vojáci ho požádali o pomoc, protože uměl slovensky a maďarsky.  

Na maďarských hranicích je zadrželi četníci, kteří celou skupinu údajně surově zbili a zavřeli do vězení: „Byli to primitivní hlupáci, kromě toho, že nám dali přes hubu, uvěřili naší pohádce, že jsme sezonní dělníci ze Srbska a za pár dní nás vyhostili do Jugoslávie,“ vyprávěl Jan Horal. V Bělehradě se přihlásil na francouzském konzulátě a zanedlouho prý nastoupil k letce. 

V Bělehradě se přihlásil na francouzském konzulátě a zanedlouho prý nastoupil k letce - Foto: Post Bellum

V Bělehradě se přihlásil na francouzském konzulátě a zanedlouho prý nastoupil k letceFoto: Post Bellum

Tady jsou poprvé na místě vážné rozpaky nad slovy Horala. Tvrdil, že z Jugoslávie odjel vlakem do Francie a poté do Kanady, kde prošel leteckým výcvikem, pak se letadlovou lodí Malta dostal do britské RAF a operačně ho nasadili na Středním východě u El Alamainu.  

Podle vojenských dokladů však z Jugoslávie odjel do Palestiny a dostal se k 462. britské jednotky RA CS. To není zkratka Royal AirForce, jak se někteří domnívali, ale Royal Army Service Corps, tedy zásobovací jednotky. Jan Horal jezdil na motorce, v dokladech má uvedenou dovednost montér - řidič.  

U Britů se mu nelíbilo, napsal československému velitelství nejméně dva dopisy, druhý se v archivu zachoval: „Hlásil jsem se na generálním konzulátě v Jeruzalémě už 14. října 1941. Dostal jsem odpověď, že počet branců z Palestiny u československé jednotky na Blízkém východě nelze překročiti. Čtyři dny po tom jsem se hlásil do anglického vojska. Prosím vás, pomozte mi do čs. armády. Jsem čs. příslušník a mám svou rodinu na Moravě. Moji příbuzní slouží v čs. armádě. Prosil bych vás o brzkou odpověď. Děkuji vám předem, Dr. J. Hoffmann.“  

V říjnu 1944 se účastnil útoku Čechoslováků na wehrmacht ve městě Dunkerque jako řidič tanku - Foto: Post Bellum

V říjnu 1944 se účastnil útoku Čechoslováků na wehrmacht ve městě Dunkerque jako řidič tankuFoto: Post Bellum

Jan Hoffmann se po válce přejmenoval a zvolil jméno neněmeckého původu Horal. Doktor v té době nebyl, měl vystudovánu měšťanku a dva roky na užhorodském gymnáziu bez maturity. Jeho prosbu velení vyslyšelo a 27. dubna 1943 ho přijali do jednotek pod velením pplk. Karla Klapálka.  

Za tři měsíce byl jako většina vojáků z tohoto praporu transportován lodí Mauretánie do Anglie. V říjnu 1944 se účastnil útoku Čechoslováků na wehrmacht ve městě Dunkerque jako řidič tanku. Najel na minu a vážně si poranil nohu. Z nemocnice ho propustili týden před koncem války. 

Po válce se vrátil do Československa. Už v červnu 1945 demobilizoval a po létě nastoupil na vysokou školu. S inženýrským titulem v roce 1948 utekl před komunisty do Švédska, kde si patentoval několik optických vynálezů a zbohatl. 

Uniformu musel vrátit, když se ukázalo, že mnohé epizody publikované v médiích si vymyslel - Foto: Post Bellum

Uniformu musel vrátit, když se ukázalo, že mnohé epizody publikované v médiích si vymyslelFoto: Post Bellum

Když zjistil, co se děje v komunistickém Československu, že mnozí váleční veteráni jsou pronásledování StB a zavíráni do uranových lágrů, začal jim pomáhat. Od 60. let pravidelně posílal mnohým rodinám léky, lékařské pomůcky, například naslouchátka, a některým i peníze. Stal se z něho největší mecenáš československých válečných veteránů, zvláště letců RAF.  

Ti mu poděkovali nabídkou čestného členství ve Svazu letců, které Jan Horal po roce 1989 přijal. Od svých vděčných přátel získal darem i leteckou modrou uniformu a jak říkal: „Někde pro mě splašili i plukovnickou hodnost.“ Tu musel vrátit, když se ukázalo, že mnohé epizody publikované v médiích si vymyslel.  

Slavní letci jako byli František Fajtl, František Peřina, Alois Šiška mu jeho historky pochopitelně nevěřili, věděli, že lže, ale považovali ho za svého přítele, který jim v těžkých dobách pomáhal. Peřina krátce před smrtí v médiích prohlásil, že: „Po válce kde kdo prohlašuje, že válku vyhrál, ale k Honzovi Horalovi se vyjadřovat nebudu.“ 

Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace