Maminka mne nechala v zavinovačce v parku. Díky tomu žiju. Příběh Alice Grusové a Jiřiny Urbanové

Půlroční židovskou holčičku Alici Grusovou (1941) našli lidé na lavičce v parčíku u nádraží. Své rodiče už neviděla, rodinnou historii zrekonstruovala díky náhodám, dobovým dokumentům, vyprávění známých a příbuzných.

Právě Alici – a také Jiřině Urbanové, další dámě podobného osudu – jsou věnovány nedělní Příběhy 20. století.

Matka byla tak duchapřítomná, že Alici Grusovou odložila na lavičku

Alice se narodila 25. května 1941 v Praze Alexandrovi a Martě Knapovým. Oba pocházeli z židovských rodin z jižního Slovenska, seznámili se v Praze, vzali se v roce 1932.

Alexandr Knap byl už předtím ženatý, z prvního manželství měl syna Reného, na počátku okupace asi 12letého.

Když začali Němci vypravovat z protektorátu židovské transporty na Východ, snažili se Knapovi uprchnout: „Nejspíš čekali, až trochu povyrostu, aby mohli utéct i se mnou. Údajně jim pomáhal otcův spolužák, který se nakonec asi zalekl a nesplnil, co měl,“ říká Alice.

Knapovi utíkali ve vlaku, během cesty začala razie a kontrola dokladů. Neměli dokumenty, nikam cestovat nesměli – byli zatčeni a vyvedeni před nádraží: „Maminka byla tak duchapřítomná, že mě stačila odložit na tu lavičku. Díky tomu žiju a jsem rodičům za život vděčná…“

Snad měla Alice v zavinovačce lístek se jménem, jisté však je, že se jí kdosi ujal a věděl, kdo je.

„Rodiče putovali přes Pečkárnu (sídlo Gestapa) do Malé pevnosti v Terezíně. Potom byli deportováni do Osvětimi, matka v září 1942 a otec v lednu 1943. Tam je zavraždili.“

Jednou z mála památek na maminku – kromě pár rodinných fotografií – jsou dva korespondenční lístky z Malé pevnosti, které Marta Knapová poslala své příbuzné do Prahy.

Mimo jiné v nich prosí o Alicinu fotografii, zprávy o dceři, a také o to, aby příbuzná obstarala holčičce zimní oblečení.

Alice Knapová-Grusová se dostala do sirotčince, neví se přesně, kam – jen, že to bylo v Praze:

Alice Grusová s manželem v roce 2014

„Z vyprávění vím, že si mě ze sirotčince brala na víkendy teta, sestra mého otce, se snoubencem, který si ji nemohl vzít, protože byla Židovka. Ještě po letech jsem u nich doma našla dětské hračky a nočníček. V jejich bytě zůstaly i fotografie. Snoubenec chránil tetu do roku 1944. Pak ji deportovali a z lágru se nevrátila.“

Po zhruba půlroce stráveném v sirotčinci odvezli Alici spolu s dalšími dětmi do ghetta v Terezíně: „Už cestou do Terezína si mne vyhlédla jistá paní Jägerová, která se pak o mě celou dobu starala.“

Alici navštěvoval v Terezíně i její nevlastní bratr René, a v jednom lístku z ghetta psal příbuzným: „Alízka je zde a zdráva. Často se na ni chodím dívat.“ René Knapp byl později zavražděn v Osvětimi.

Alice se v Terezíně dožila osvobození v květnu 1945, a tehdy se jí ujala matčina sestra Edita Schwitzerová. Po Editině plánované emigraci do Palestiny v roce 1947 si dívku vzali adoptivní rodiče Klímovi.

Vystudovala zdravotní školu, v roce 1962 se vdala, s manželem vychovali tři syny. Celý život pracovala Alice Grusová jako staniční zdravotní sestra, nyní je v důchodu a s manželem žije v Praze.

Když matku věznili nacisté a komunisté, Jiřina Urbanová putovala po léčebnách a dětských domovech

Druhá hrdinka nedělních Příběhů, paní Jiřina Urbanová, se narodila v srpnu 1938 v Praze. Matka Emilie Faitová, později Kolářová, byla židovského původu, otec Josef Saibert křesťan.

Rodiče začali hned v roce 1939 působit v odboji, matka spolupracovala s Obranou národa. V roce 1943 je oba zatklo gestapo.

Ženy při práci v koncentračním táboře Ravensbrück

Matce se tehdy podařilo ukrýt děti před zatčením, Jiřinin bratr se ukrýval v hospodářství na venkově, ona sama prožila válku v dětských domovech a léčebnách.

Otce popravili v koncentračním táboře Flossenbürg, matka prošla věznicí v Malé pevnosti v Terezíně, Osvětimí, ženským táborem Ravensbrück a Neustadt-Gleve, kde se dočkala osvobození.

Po válce pracovala na Ministerstvu národní obrany a později na Ministerstvu vnitra, avšak na podzim roku 1948 byla zatčena, při výsleších mučena a nakonec uvězněna na 11 měsíců.

Během této doby byla tehdy 10letá Jiřina spolu s bratrem umístěna do různých dětských domovů na území Československa.

Rodina přišla o byt, ale po matčině návratu z vězení žili opět společně. Jiřina Urbanová nemohla studovat, proto se vyučila soustružnicí kovů. Dnes je v důchodu, žije v Kadani.

Vzpomínky Alice Grusové a Jiřiny Urbanové si kdykoli poslechěte v Příbězích 20. století nahoře v článku nebo v iRadiu. Pořad tentokrát připravil Adam Drda.

autor: adr
Spustit audio