Mimopražské disidentky: Jiřina Dostálová a Jarmila Stibicová

26. květen 2013

Když je řeč o předlistopadové protikomunistické opozici, často se téma „redukuje“ na Prahu a snad ještě Brno – přitom život disidentů z menších měst byl podle všeho složitější a v řadě ohledů i drsnější.

Jiřina Dostálová se narodila jako Sperlichová v roce 1965 v Třinci. Její rodiče patřili k Církvi adventistů sedmého dne, což automaticky znamenalo persekuci: adventisté totiž světí sobotu a odmítají ten den pracovat. Prvních protestů proti komunistickému režimu se Jiřina Dostálová účastnila už na učilišti v Olomouci, k disentu se pak přidala v Trutnově, Chartu podepsala roku 1987. Od té chvíle byla „sledovanou osobou“, Státní bezpečnost jí kontrolovala korespondenci, předvolávala ji na výslechy, příslušníci StB ji doprovázeli i do práce – do knihovny:„Vyšla jsem z domu, a oni čekali venku v autě, dva vystoupili a šli se mnou do zaměstnání. Celou dobu pak seděli u mě v knihovně na lavičce. Pak šli se mnou zase domů. Asi dva dny dokonce nocovali před barákem v autě.“

Jiřina Dostálová

Byl konec osmdesátých let, ale o nějaké režimní mírnosti vůči disentu nemohla být řeč. Jiřina Dostálová se spolu s přáteli účastnila řady protikomunistických aktivit, od hladovek až po petiční akce – a protože odmítala s tajnou policií jakkoli spolupracovat, začali jí estébáci vyhrožovat mimo jiné odebráním dítěte: „Snažili se při výsleších zjistit, s kým se scházíme, co chystáme, kde se bude konat jaká akce nebo schůzka. Pokoušeli se člověka získat všemi možnými způsoby, slibovali, chválili, a taky vydírali. Někdy to bylo těžké. Začali mi vyhrožovat, že mi vezmou dcerku. Že ji dají do děcáku a mě zavřou, a jestli mi to stojí za to. Věděla jsem, že když na mě použijí tenhle nátlak, a já povolím, že to bude špatné. Ale strach jsem měla.“

Pedagožka Jarmila Stibicová se narodila roku 1933 – a za normalizace byla zřejmě nejdůležitější postavou disentu ve východních Čechách. Vystudovala češtinu, ruštinu a angličtinu na FF UK. Do ledna 1970 působila jako středoškolská profesorka v Pardubicích, roku 1969 byla odsouzena za rozšiřování letáků k výročí 21. srpna 1968 na šest měsíců s podmínečným odkladem na dva roky. Po propuštění ze školy pracovala na poloviční úvazek jako uklízečka a soukromě vyučovala angličtinu. Roku 1977 podepsala Chartu 77, od té doby učit nesměla. Pořádala v Pardubicích akce s mluvčími Charty a bytové semináře, pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných shromažďovala materiály o soudních procesech a zároveň je posílala Amnesty International na Západ.

Jarmila Stibicová v sedmdesátých letech


Příběhy 20. století
Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.


Nově sledujte stránku www.pribehy20stoleti.cz, kde můžete soutěžit o nejzajímavější příběh. Vyhrát můžete až 50 tisíc korun, smart phone a tablet. Partnerem velké prázdninové soutěže Příběhy 20. století je i Český rozhlas.

autor: Marie Novotná
Spustit audio