Příběh Českých dětí

21. prosinec 2012

Když v květnu roku 1988 zveřejnilo hnutí České děti svůj Manifest, působilo to v husákovském Československu jako výkřik z jiné doby: signatáři ustavujícího prohlášení v čele se spisovatelem Petrem Placákem žádali obnovu českého království nebo navrácení majetku církvím a šlechtickým rodům. Ani estébáčtí „šíbři“ z Rudého Práva nevěděli, jak reagovat – a přetiskli podstatné části Manifestu s tak rozpačitým komentářem, že se z toho České děti mohly jen radovat.

V Manifestu například stálo:


Království není vláda menšiny na úkor většiny či vláda většiny na úkor menšiny, království není vláda několika tisíc hrabivců, samozvanců, darmožroutů a parazitů země a národa. Království je posvátné. ... Královská vláda budiž taková, jakou si zvolí lid. Jestliže si zvolí komunistickou, bude komunistická. My jsme však přesvědčeni, že vláda nemusí mít, ba nemá mít žádný politický program. Je buď dobrá nebo špatná. Navrhujeme přechod politických stran do oblastí kulturně zábavných či mezi charitativní sdružení apod.

V hnutí České děti se sešli především představitelé nejmladší generace protikomunistické opozice, respektive undergroundu (Petr Placák, Jáchym Topol, Anna a Terezie Hradilkovy, Jan Macháček, Lucie Váchová, Vít Kremlička a další), ale i básníci Luděk Marks, Andrej Stankovič, Ivan Martin Jirous…

České děti nebyly pevnou organizací, spíš společenstvím přátel. Nahlížet je však jako
recesistickou skupinu by bylo poněkud nedostatečné. Mimo jiné díky protirežimnímu úsilí Českých dětí probíhaly v Praze v letech 1988 a 1989 masové demonstrace, mnozí členové hnutí byli zatýkáni, obžalováváni, pronásledováni.

České děti

Českým dětem jsou věnovány příští Příběhy 20. století. Pořad, který tentokrát vznikl ve
spolupráci s organizací Člověk v tísni, můžete slyšet v premiéře v obvyklém čase (tedy
v neděli v 10:05) na Rádiu Česko.

autor: adr
Spustit audio