Roky na útěku, devět měsíců ve sklepě… Příběh Jossiho Steinera, jeho rodiny a jejich zachránců

Jossi Steiner se narodil v roce 1936 ve Zlatých Moravcích, asi třicet kilometrů od Nitry. Na jeho rodinu postupně dopadala protižidovská opatření, až byl v roce 1942 otec Viliam přinucen vzdát se své dílny a dědečkovi arizovali obchod s textilem. Otec se tehdy od starého známého (člena Hlinkovy gardy) dozvěděl, že má být s celou rodinou deportován na Východ. Spolu se ženou a dětmi tedy tajně přešel hranice do Maďarska. Jossi vzpomíná, že od té chvíle musel být „němý“ – uměl totiž jen slovensky.

Otec žil v Maďarsku s cizími doklady pod jménem zemřelého Mate Eleméra. „Papíry“ získal s pomocí církve, pracoval jako údržbář v továrně. Policie na něj však přišla, a zatčení unikl jen díky duchapřítomné reakci: Když ho policisté oslovili, řekl, že si jde pro dokumenty a uprchl oknem. Pod dalšími falešnými identitami, po dalších útěcích a překonání mnoha kritických situací se pak udržel v Maďarsku až do března 1944 – tehdy začaly protižidovské razie a Steinerovi se raději tajně vrátili na Slovensko.

Následující necelý rok zůstali v úkrytu. Nejdřív putovali nebezpečnou zemí a cestou se k nim připojily další dvě židovské rodiny. Ve vesničce Krajné pak Viliam Steiner přesvědčil hospodáře Jána Mozoľáka, aby ve sklepě svého domu vybudoval úkryt, do něhož se vměstnalo devět lidí – zbývajících pět osob se skrylo na jiném nedalekém místě. „V úkrytu byly dva kýble, jeden na vodu, druhý na potřebu. Spali jsme na slámě, na takové palandě, kde nahoře leželi muži a dole děti, moje maminka a teta,“ vypráví Jossi Steiner. „Když Mozolákovi třikrát bouchli do stěny, znamenalo to nebezpečí, když bouchli jednou, signalizovali tím konec ,poplachu’. V tom sklepě jsme zůstali devět měsíců. Neměli jsme světlo, a vylezli jsme ven docela žlutí.“

Soupis Židů obce Zlaté Moravce se záznamem rodiny Steinerových|foto: Post Bellum

V úkrytu přečkali Steinerovi příchod německých vojáků a dožili se osvobození. Zahynula však Jossiho sestřenice, dědeček a další příbuzní. Jossi odjel po válce spolu s bratrem do Izraele a na Slovensko se vrátil teprve po zhroucení komunismu. V letech 2001 a 2011 byl rabínem košické židovské náboženské obce.

Pořad vznikl ve spolupráci se slovenským Ústavem pamäti národa.