Útěk ředitele Uranového průmyslu ČSSR na Západ. Příběh Karla Bočka

Karel Boček, Klínec 2010 - Foto: Jan Horník

Karel Boček, Klínec 2010Foto: Jan Horník

Bylo horké letní odpoledne, 6. července 1971. Z okna budovy na pražském Náměstí hrdinů, v níž sídlila Generální prokuratura, vyskočil asi pětačtyřicetiletý muž a dal se na útěk. Brzy začalo celostátní pátrání: uprchlík měl totiž rozsáhlé znalosti o těžbě uranu nejen v Československu, ale i na území Sovětského svazu. Jmenoval se Karel Boček a do roku 1969 pracoval jako generální ředitel Československého uranového průmyslu.

Státní bezpečnost zatkla Karla Bočka 2. září 1970 a hrozilo mu více než desetileté vězení za sabotáž. Podle obvinění totiž „v srpnu 1968 v Příbrami jako generální ředitel čs. uranového průmyslu zneužil své funkce, když pod heslem ,ani gram uranu okupantům‘ vydal rozhodnutí pokračovat ve stávce, čímž mařil splnění důležitého úkolu stanoveného státním plánem při těžbě U-kovu, které mělo za následek ztrátu ve výkonech ve výši cca 83,5 mil. Kčs.“ 

Řidič Ondřej Krišanda, který Karla Bočka propašoval na Západ - Foto: Jan Horník

Řidič Ondřej Krišanda, který Karla Bočka propašoval na ZápadFoto: Jan Horník

Karel Boček (narodil se roku 1926) nebyl žádný vyhraněný antikomunista, naopak: do vězení se poprvé dostal už v únoru 1943 jako mladistvý účastník komunistického odboje (matka i otec skončili v koncentračních táborech), do KSČ vstoupil hned po válce. Vnímal to jako přirozenou věc: „U mne to skutečně nebyla otázka, nad níž bylo nutno přemýšlet, protože jsem vyrostl v komunistické rodině a bez váhání přijímal její názory.“ 

Po maturitě v roce 1946 i po únoru 1948 dělal kariéru: vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, v únoru 1951 nastoupil na jáchymovský důl Bratrství a s výjimkou vojenské služby pracoval nepřetržitě v uranovém průmyslu. Zažil „na uranu“ nejhorší období 50. let, kdy v dolech dřely desítky tisíc politických vězňů, ale jeho komunistické smýšlení to nezměnilo. Stoupal ve funkcích, získával státní vyznamenání. V době sovětské okupace Československa prozatímně řídil Čs. uranový průmysl a 2. září 1968 byl jmenován řádným generálním ředitelem. 

Fotografie k celostátnímu pátrání po Karlu Bočkovi z roku 1971 - Foto: Jan Horník

Fotografie k celostátnímu pátrání po Karlu Bočkovi z roku 1971Foto: Jan Horník

Právě sovětská okupace však znamenala zlom v Bočkově smýšlení i jednání: postavil se proti kolaboraci se sovětskou mocí, a když 21. srpna vypukla na příbramských uranových dolech stávka, jako nejvyšší představitel podniku ji podpořil a spoluorganizoval. Do nového normalizačního režimu se jako nespolehlivý a „protisovětsky zaměřený“ člen strany nehodil, v prosinci 1969 ho z funkce generálního ředitele odvolali a na jaře 1970 byl při prověrkách z KSČ vyloučen. Následovalo zatčení, vyšetřování, obvinění – a útěk. 

Karlovi Bočkovi se roku 1971 podařil husarský kousek: nejen, že využil nepozornosti policistů a v poslední chvíli utekl, ale dokázal se pak schovaný v kamiónu dostat do západního Německa. Uspěl díky odvaze řady lidí, mimo jiné otce Karla Bočka staršího, bratra Jiřího, přítelkyně Jiřiny Mikšanové, která ho ukrývala, řidiče Ondřeje Krišandy, který ho na Západ propašoval. Právě Bočkovu dobrodružnému útěku a osudům jeho organizátorů budou věnovány nedění Příběhy 20. století. 

Pořad vznikl tentokrát ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a připravili jej Adam Drda a Jan Horník. 

Autor:  Adam Drda  (adr)
Pořad: Příběhy 20. století  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05  |  Délka pořadu: 51 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace