Český Barnevernet nehrozí, ujišťuje náměstkyně ministryně práce

Někteří poslanci ale varovně zvedají prst. Podle nich se v Česku stává z pěstounství byznys a kritizují ministerstvo práce a sociálních věcí, že u nás chce zavést takzvaný norský systém, který v našem mediálním prostředí evokuje kauzu rodiny Michalákových.

Před pár dny totiž vyšlo najevo, že ministerstvo spolupracuje na programu ohrožených dětí a mládeže s norskými úřady, a utrácí za to desítky milionů korun.

„Celý systém náhradní a pěstounské péče se stává nevyváženým,“ uvedla členka sociálního výboru Poslanecké sněmovny Jitka Chalánková (TOP 09).

Podle ní to jasně vyplývá z tezi k ministerské kampani Právo na dětství. „Bez řádné odborné debaty není možné dospět ke kvalitnímu fungování celého systému,“ dodala.

„Výsledky šetření o chybách stávající podoby koncepce připraví naše skupina do konce tohoto měsíce a předáme je ministerstvu. Jsou velmi zajímavé a velmi varovné,“ upozornila poslankyně.

„Na úrovni úřadu na ochranu dítěte se může stát to, co se děje v Norsku, tedy že tento úřad nemusí zdůvodňovat své kroky, a má absolutní autonomii nad ostatními prvky. A pokud se děti ztratí z dohledu státu, může se stát, že se z této péče stane skutečně byznys,“ varovala Jitka Chalánková.

Chalánková: „Je potřeba vědět, jak norský systém funguje, a co se objevuje přímo v tezích ministerstva. Je jasné, že spolupráce probíhá již delší dobu, že to není poslední projekt, ale běží už nejméně dva roky, a pokud v tezích čteme, že nejnižší složkou dohledu nad péčí o ohrožené děti má být úřad na ochranu dítěte, tak tam se nám už Barnevernet může evokovat.“

Náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Zuzana Jentschke Stőcklová reagovala tvrzením, že ani neví, co vlastně „norský systém“ znamená.

Jentschke Stőcklová: „Žádné oficiální teze ještě nejsou na stole. V rámci ministerstva putuje spousta různých materiálů včetně těch z dob minulých, takže je možné, že se dostaly nějak k určitým lidem. Každopádně teze budoucího zákona na ochranu rodin budou v průběhu června a července konzultovány s kraji, a pak budou poskytnuty veřejnosti.“

„Není to úplně pravda,“ řekla o spolupráci s norskými experty. „V rámci ministerstva máme pouze projekt, který je podpořen z takzvaných Norských fondů, ale to je něco jako fondy Evropské unie, ze kterých lze čerpat na různé projekty nejen v této oblasti.“

Česká republika patří v Evropě na špici žebříčku zemí s nejvíce dětmi v kojeneckých ústavech a dětských domovech. „Za námi je Bulharsko, Rumunsko,“ citovala statistiky náměstkyně.

„Proto spolupracujeme se všemi státy EU, nejvíce ale se Slovenskou stranou. Snažíme se srovnávat všechny systémy ze všech zemí a snažíme se ty lepší zkušenosti přebírat a vyvarovat se těm negativním,“ popsala ministerskou agendu úřednice.

Prioritou nově vznikající koncepce je, aby české děti, pokud to bude možné, zůstaly ve svých původních rodinách, a nebyly přemisťovány do ústavu. „Je nejlepší, aby zůstávaly v rodinném zázemí,a proto je vhodná právě pěstounská péče.“

Českou obdobu norského Barnvernetu rozhodně ministerstvo neplánuje. „O žádném takovém úřadu vůbec neuvažujeme. Současný systém je velmi dobrý, a nevidíme důvod ho nějak měnit,“ konstatovala Zuzana Jentschke Stőcklová.