Emil Hácha: Ani zrádce, ani hrdina, tvrdí komunista Skála

15. březen 2016

Dne 15. března 1939 bylo sychravé ráno, padal těžký mokrý sníh, Spolu s ním se na české země snesla tíha daleko větší: téměř bez odporu ho během dopoledne obsadily německé jednotky. Adolf Hitler po nich dorazil triumfálně na Pražský Hrad, zaštítěný prohlášením tehdejšího prezidenta Emila Háchy.

V něm hlava našeho státu vložila osud národa do rukou vůdce německé říše. Hácha zůstal formálně v čele Protektorátu až do konce války, krátce po ní zemřel ve vězení s nálepkou zrádce a kolaboranta.

S odstupem času ale vyvstává do popředí jiný obraz: čestného a kultivovaného člověka, vlastence, který přinesl nejvyšší oběť národu.

„Hácha nebyl ani zrádce, ani hrdina,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik a zahraničně-politický expert KSČM Josef Skála.

Podle něj byl velmi nešťastnou a tragickou postavou dějinné křižovatky. „Pokusil se cosi uhrát na hřišti, které bylo obrovskou přesilovkou.“

„Roli maskota a poslušného prezidenta, kterého tu okupační moc potřebovala, on sehrál,“ zhodnotil Skála.

Ten je přesvědčen, že přinejmenším po nástupu Heydrichiády nutně musel Hácha vědět, že je maskotem něčeho, co je děsivé. „A při svém zdravotním stavu mohl odstoupit,“ dodal komunista.

„Jako oběť bych jeho roli neformuloval. Už v roce 38 a 39 bylo notoricky známo, o čem je německý fašismus,“ tvrdí Skála.


Skála: „Omyly a přeludy, pane redaktore. Tato část české politické scény si stále dělala iluze o tom, co nás ze strany nacistického Německa čeká, jinak by to zřejmě Emil Hácha neudělal... Českému národu by vůbec neuškodilo, kdyby si museli posadit Němci do čela nějakého Emila Moravce. To by lidem otevřelo oči mnohem víc.“

Historik Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd vnímá Háchu jako vlastence, který se obětoval národu.


Tomeš: „Těsně před jeho volbou zaznívalo, že je to šťastné s znamení, že v Háchovi nepřichází vůdce státu, ale strážce právního řádu, což v situaci , kdy byl stát v rozvratu, a okleštěná republika potřebovala konsolidovat, byla jistě podstatná skutečnost.“

„Hácha je představitelem národně obranné taktiky, která byla minimálně do roku 1941 nosná... Rozhodně netušil, co ho čeká, a do poslední chvíle se bránil přijetí kandidatury.“

Tlak na něj byl ale obrovský. „Antonín Hampl, tehdejší předseda sociální demokracie patřil ke stoupencům Háchovy kandidatury, dále národní socialista Otakar Klapka a další se shodli, že Háchova kandidatura je v dané situaci nejlepší.“

Tento kandidát také nebyl zatížen účastí v prvorepublikové politice. „Byl nadstranický, byl excelentní, doma i v zahraniční uznávaný právník a reprezentativní osobnost, která se pro tuto funkci hodila.“

„Pod tlakem těchto všech argumentů Emil Hácha kandidaturu přijal, a od počátku ji přijímal jako oběť,“ shrnul Josef Tomeš.

autoři: tpa , oci
Spustit audio