Omluva za zabíjení civilistů na hranicích železné opony? Předseda KČP: Není se za co omlouvat – páchali tam sebevraždy

DISKUTUJTE O TOM NA FACEBOOKU

Má ale taková omluva dnes ještě smysl? Ptáme se na to ředitelky Platformy evropské paměti a svědomí Neely Winkelmannové a předsedy Národní rady Klubu českého pohraničí Milana Richtera.

„Vycházíme z toho, že za posledních 27 let od pádu železné opony se ještě nikdo neomluvil za to, že byli na československých hranicích zabíjeni bezbranní čeští civilisté a že je nejvyšší čas. Jako příklad jsme si vzali zabití Hartmuta Tautze, což byl osmnáctiletý maturant a úplně bezbranný chlapec, který byl roztrhán zaživa psy dvaadvacet metrů od rakouské hranice a zemřel, protože mu nebyla poskytnuta první pomoc,“ říká Neely Winkelmannová.

Psi vyštěkali narušitele na místě, byli tak vycvičení. Kdyby jim dal pokoj a neoháněl se, kdyby je respektoval, tak by ho pouze vyštěkali a čekali na přístup hlídky. On se pohnul, nebo nevím – to není zjištěno, co udělal – on se pokusil pokračovat. A ti psi, protože je nerespektoval, tak se na něj vrhli. Hlídka když přišla a viděla ten stav, tak ho ošetřila. Není pravda, že ho nechali vykrvácet.Milan Richter

Byl těžce pronásledován východoněmeckým režimem a to, co se stalo v tom kukuřičném poli, vypadalo jinak. Když přestříhal ty dráty, tak na něj byli vypuštěni ne služební vlčáčci, ale byli to speciálně cvičení tzv. samostatně útočící psi, kteří byli používáni jako taková tajná zbraň pohraniční stráže. Všechno, co se dělo na hranicích, se dělo v režimu utajení. Takže ani veřejnost nevěděla, že existují tihle speciálně cvičení agresivní psi zabijáci, kteří skákali lidem na hlavu a na krk. A oni tohle provedli Hartmutovi – strhli ho na zem a skalpovali. Ty fotografie v tom spisu jsou otřesné. Chlapec ležel se strženou kůží s hlavy a krvácel po celém těle. Volal o pomoc, když tam v klidu přišli pohraničníci. Volal ´Hilfe´a oni ho v klidu začali ho šacovat, vyslýchat. Ve spisu jsou výpovědi obou pohraničníků a tam žádné vyjádření o ošetřování není.Neely Winkelmannová, Platforma evropské paměti a svědomí

Na tuto větu paní Winkelmannové v pořadu Pro a proti reaguje Milan Richter, předseda Klubu českého pohraničí, smíchem: „To se musím smát, protože to jsou nepravdy. A je otázka, kdo se má komu omlouvat…“

Richter dále mluví o případu: „Pan Tautz 8. srpna 1986 nerespektoval označení při vstupu do území, kde bylo napsáno – Pozor, hraniční pásmo, vstup jen na povolení. On překonal ženijně technické zabezpečení a hlídka vypustila dva služební psy. Hlídka je vypustila oprávněně, protože nevěděla, jestli narušitel je nebo není ozbrojený. Psi vyštěkali narušitele na místě, byli tak vycvičení. Kdyby jim dal pokoj a neoháněl se, kdyby je respektoval, tak by ho pouze vyštěkali a čekali na přístup hlídky. On se pohnul, nebo nevím – to není zjištěno, co udělal – on se pokusil pokračovat. A ti psi, protože je nerespektoval, tak se na něj vrhli. Hlídka když přišla a viděla ten stav, tak ho ošetřila. Není pravda, že ho nechali vykrvácet.“

Reakce Winkelmannové: Neviděl jste spis z doby komunismu, který leží v archivu Ústavu paměti národa na Slovensku a je přístupný na dožádání. Neviděl jste fotografickou dokumentaci. Hartmut Tautz byl padesát kilo těžký nebo spíš lehký chlapec. Hudebník, klarinetista. Nebyl to žádný zápasník. On utíkal na Západ, protože byl těžce pronásledován východoněmeckým režimem a to, co se stalo v tom kukuřičném poli, vypadalo jinak. Když přestříhal ty dráty, tak na něj byli vypuštěni ne služební vlčáčci, ale byli to speciálně cvičení tzv. samostatně útočící psi, kteří byli používáni jako taková tajná zbraň pohraniční stráže. Všechno, co se dělo na hranicích, se dělo v režimu utajení. Takže ani veřejnost nevěděla, že existují tihle speciálně cvičení agresivní psi zabijáci, kteří skákali lidem na hlavu a na krk. A oni tohle provedli Hartmutovi – strhli ho na zem a skalpovali. Ty fotografie v tom spisu jsou otřesné. Chlapec ležel se strženou kůží s hlavy a krvácel po celém těle. Volal o pomoc, když tam v klidu přišli pohraničníci. Volal ´Hilfe´a oni ho v klidu začali ho šacovat, vyslýchat. Ve spisu jsou výpovědi obou pohraničníků a tam žádné vyjádření o ošetřování není.“

Richter se v pořadu odvolává na přímý kontakt s lidmi, kteří na hranicích sloužili a na to, že byla pomoc poskytována. Winkelmannová rozporuje konkrétními fakty: „Pane Richtre, já vám řeknu, jak to vypadá v tom spise z roku 86. Tam je pitevní zpráva, kterou zpracoval profesor Kokavec a doktor Sochor. A už v době komunismu si dovolili neuvěřitelně odvážnou věc – oni napsali do té pitevní zprávy, že Tautz býval mohl být zachráněn, kdyby mu byla poskytnuta včasná kvalifikovaná lékařská pomoc.“

Poslechněte si celý pořad Pro a proti s Renatou Kalenskou a jejími hosty.