Aktivistka: Vyrovnání české společnosti s romským holokaustem nenastalo

Specialitou zdejšího přístupu k pietě vězňů zemřelých v rámci takzvaného konečného řešení je blízký vepřín. Ani čtvrt století po změně režimu se nepodařilo socialistickou stavbu odstranit.

Přístupovou cestu do vepřína teď chtějí na protest proti nečinnosti státu nejméně do soboty blokovat aktivisté.

„Stát v tuto chvíli nemá prostředky na to, aby vepřín mohl vykoupit,“ citoval oficiální stanovisko v pořadu Pro a proti bývalý hejtman Jihočeského kraje a poslanec Jan Zahradník (ODS).

Potřebná částka se odhaduje na 200 až 300 milionů korun, poslanec ale souhlasí s tím, aby se tato částka využila spíše na vzdělávací programy pro romské děti.

„Tragické historické události v Letech nepopírám, a je mi líto, co se tam stalo, patří to k ne zcela světlým stránkám českých dějin. S popíračskými výroky například pana Okamury zásadně nesouhlasím,“ ujistil Zahradník.

Účast tehdejších českých protektorátní úřadů na správě tábora je doloženým historickým faktem, dodal poslanec.

Ten je ale zároveň přesvědčen, že pro informovanost o existenci romského holokaustu i pracovního tábora v Letech bylo uděláno dost.

Zahradník: „Kolem roku 2005 jsme dohodli, že vláda uvolní zhruba 60 milionů na to, aby byl prostor památníku v Letech důstojně upraven, byl postaven val posázený stromy, který by památník oddělil od vepřína, a byla postavena budova s expozicí a vzdělávacími prostory. Pak se celé akce ujal Čeněk Růžička i s ředitelem lidického památníku, padla vláda a celá ta věc skončila… Svůj názor neměním: vláda by měla najít peníze v tomto rozsahu, vepřín nerušit, a realizovat tuto stavbu.“

Romská aktivistka z iniciativy Free Lety Ivanka Čonková má jasno: výkrmna vepřů už měla být dávno zbourána, a místo mělo být upraveno tak, aby bylo pietní.

Čonková: „Nevím, jestli jste na pietním aktu v Letech byli, ale já ho nemůžu nazvat pietním aktem. Nemůžete přece vykonávat pietu v místech, kde si musíte držet kapesníček před nosem, abyste necítili zápach z prasečích výkalů. To není pietní místo, veškerou pietu tam dehonestuje smrad.“

Tábor vznikl v roce 1939 jako kárný pracovní tábor, a později, kolem roku 1942, se z něj stal tábor smrti. „Genocidnímu charakteru tábora odpovídá hlavně velké procento dětských úmrtí, které je z oficiálních zdrojů 241, dle výpovědí přeživších jde ale o číslo mnohem větší,“ dodala aktivistka.

Podle Čonkové rozhodnutí o zřízení tábora vycházela z Prahy, z iniciativy českých úřadů. „Tábor byl obsluhován českými četníky, jak uvádějí výpovědi pamětníků i archivy.“

„Na místě tábora nikdy nebyl proveden archeologický výzkum, tématu se nevěnuje pozornost, což dává prostor výrokům podobným těm, které pronesl na adresu tábora v Letech Tomio Okamura, které romský holokaust popírají,“ tvrdí Čonková.

Během éry komunismu byl romský holokaust nadále popírán, bylo zakázáno o něm mluvit. Soudní řízení s dozorci z Let sice proběhla, viníci ale nebyli potrestáni, vysvětlila aktivistka.

Současná situace je taková, že v Čechách málo lidí ví, jak rozsáhlý romský holokaust byl: přes 90 % českých Romů bylo vyvražděno.

„Jako Romka cítím popírání, a jako Češku mě to uráží, protože to není adekvátní vyrovnání se s minulostí. Vyrovnání české společnosti v reakcích a činech nenastalo,“ konstatovala Ivanka Čonková.