Dokáže zachránit Fond ohrožených dětí i ohrožené Klokánky?

Přežijí tato zařízení, a pokud ano, co bude s dětmi, které jsou v nich už navíc? Proč se zákonodárci rozhodli, že smí být v Klokánku jen 28 dětí?

„Smysl omezení počtu dětí nechápu: ve většině ostatních podobných zařízení je jich pod jednou střechou třeba 80,“ vyjádřila své výhrady v pořadu Pro a proti předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková.

Ta připomněla, že naprostou většinu pečovatelských míst, zhruba asi 500, provozují ústavní zařízení, kde podle zákona může být 48 dětí v ústavní výchově.

„I proto nechápu, proč tady vadí, že je u nás 48 dětí, když děti místo toho půjdou do zařízení, kde jich bude 60, 80 i 100? Proč se vrhnout na takzvané zkvalitňování péče tam, kde už je péče velmi kvalitní?“ ptala se ředitelka FOH.

Vodičková: „My ty Klokánky nepotřebujeme kvůli sobě. Fond existoval už dávno předtím, a my je začali vytvářet v roce 2000, ještě předtím než Výbor OSN pro práva dítěte doporučil České republice, aby podpořila pěstounskou nebo jinak rodinně-orientovanou péči. Jedině v Klokánku jsme schopni přijmout bez problémů dítě od miminka do 17 let, což jinde není. A těch 105 míst bude škoda, protože je potřebují děti, a ne my.“

Kateřina Šlesingerová z odboru ochrany práv dětí Ministerstva práce a sociálních věcí je přesvědčena, že zákon zaručí dětem zlepšení podmínek v podobných ústavech.

Šlesingerová: „V souladu s obecným trendem snižování počtu osob, o které je pečováno v ústavních zařízeních, byl stanoven limit: původně byl 10 dětí, protože dětem je třeba se věnovat individuálně, ale v průběhu schvalování novely jsme došli ke kompromisu 28 dětí.“

„Ministerstvo skutečně musí trvat na tom, že všichni poskytovatelé péče se musí řídit stejnými pravidly danými zákonem,“ zdůraznila literu zákona úřednice.

Odbor ochrany práv dětí se snaží prosazovat to, co potřebují děti. „Vyšší počet dětí potřebuje poskytovatel,“ připomněla Šlesingerová.

Podle ní čím méně takzvaných tet na dítě, tím kvalitnější a individuálnější péče, o kterou jde v první řadě.

„Jsem přesvědčena, že prostředí by pro děti mělo být co nejklidnější a nejpříjemnější. A samozřejmě, čím méně dětí v krizové situaci je na jednom místě, tím odlišnější je tam atmosféra. Děti nepotřebují, aby s nimi v zařízení bylo dalších 40 dětí v krizi,“ obhajovala záměr ministerstva Kateřina Šlesingerová.