Hácha od začátku vnímal své prezidentství jako oběť, tvrdí historik

Ani se nechce věřit, že se obě charakteristiky připisují jednomu člověku, třetímu československému prezidentovi Emilu Háchovi. Jeho tragický osud otevírá zásadní otázku, jak se zachovat tváří v tvář absolutnímu zlu.

„Vlastenec, který se obětoval národu,“ popsal Háchu v pořadu Pro a proti historik Josef Tomeš.

Podle něj je Hácha představitelem národněobranné taktiky protektorátní autonomie. „Tato taktika byla nejméně do roku 1941 nosná, ale zvláště po příchodu Heydricha se stala situace tragickou nejen pro Háchu, ale pro celý národ.“

Emil Hácha se do posledního okamžiku bránil přijetí prezidentské kandidatury, připomněl historik. Tlak na přijetí kandidatury ze strany tehdejších mravních i politických autorit byl ale velký a právník mu nakonec podlehl.

Tomeš: „Předseda sociální demokracie Hampl, pražský primátor Klapka, později Němci popravený za odboj a několik dalších se shodlo, že Háchova kandidatura v dané situaci je to nejlepší. Hácha především nebyl zatížen účastí v prvorepublikovém politickém životě, byl nadstranickou osobností, byl excelentní u nás i v zahraniční uznávaný právník. Pod tlakem všech těchto argumentů nakonec Hácha kandidaturu přijal a od počátku ji přijímal jako oběť.“

Historik a zahraničně-politický expert KSČM Josef Skála považuje Emila Háchu především za velmi nešťastnou a tragickou postavu. „Pokoušel se uhrát cosi na hřišti, které bylo obrovskou přesilovkou.“

Skála: „V roce 1938 a 1939 byl už notoricky známo, o čem německý fašismus je. K nám utíkaly tisíce německých antifašistů, kteří podávali autenitcké svědctví, jak brutální režim to je. Chápu, že se ještě někdo chvíli pokoušel uhrát na tom hřišti nějaké ústupky, ale jako obět bych to nebral. Tato část české politické scény si dělala stále iluze o tom, co nás ze strany nacistického Německa čeká.“

„Hrdinou bych ho nenazval, není mi ani známo, že by se jakkoli aktivně účastnil odporu proti fašismu před Mnichovem a 15. březnem 1939,“ dodal komunista.

Ten je přesvědčen, že Hácha musel už po Heydrichiádě vidět, že je maskotem něčeho, co je děsivé a mohl při jeho zdravotním stavu odstoupit.

Ani Háchovo rozhodnutí přijmout prezidentskou kandidaturu historik neomlouvá. „Kandidátů bylo víc, všichni z toho vycouvali, on to nakonec vzal."

„Emil Hácha vydal i sbírku veršů s titulem Omyly a přeludy. Jako by si tím napsal motto cesty, která ho čekala od chvíle, kdy souhlasil s kandidaturou,“ shrnul Háchovo dilema Josef Straka.