Historik Urban: Mezi Masarykem a Havlem je jen pustina inženýrků, kteří v nic nevěří

„Legenda. Nic víc,“ shrnul osobnost Václava Havla v pořadu Pro a proti publicista a historik Jan Urban.

Podle něj stále Česko nedozrálo k chápání Havlova odkazu. „Je spousta otázek, kterými provokoval, které za sebou zanechal, a které jsou důležité, jenomže česká politika k nim musí dozrát, aby vůbec pochopila, že ty otázky důležité byly.“

„Česká republika je postavená jako dům bez střechy a předstíráme, že už nikdy nebude pršet. A já tu nevidím nikoho, kdo by do toho špatného počasí republiku někam vedl. Český volič chce slyšet především sliby, hlavně aby se nemusel měnit on. A v téhle lize já žádného politika nevidím,“ dodal historik.

Urban: „Mezi Masarykem a Havlem je pustina, je tam jen takové to driftování inženýrků, kteří v nic nevěří, nebo naopak jen v obrovské šílenosti jako byl nacismus nebo komunismus, ale věřit ve stát nebo jeho úlohu je strašná práce a chce to obrovský zápal... Česká společnost si neuvědomuje, že není zdravá. Každá společnost potřebuje sen: o tom, jaké je to být dobrý, jaká dobrá společnost by měla být, a kam chce jít. My se pořád pitváme v minulosti a nadáváme jeden druhému, ale ten kladný symbol, ten tu chybí.“

Dětský lékař z organizace Lékaři bez hranic Jan Trachta je přesvědčen, že nositelů Havlova odkazu, byť ne v politice, je mezi Čechy dostatek.

Trachta: „Nechci propadat všeobecnému marasmu, že všechno je špatně: svobodu máme. A svoboda je těžká, protože momentálně je bez vize. Je třeba ji naplňovat skrze každodenní mlhu a hledat silnou myšlenku, která by nás vedla. Politici nám to nedávají, já osobně to hledám v občanské společnosti... Znám spoustu lidí, kteří v Česku nějakým způsobem naplňují Havlův odkaz, chovají se statečně, a jsou ochotni se ozvat, stát za svými právy a bojovat za ně.“

Lékař první setkání s Havlem v dětství popsal takto: „Přišlo mi že je to pohádka, stejně jako o Masarykovi: máme člověka, který mluví o těch vznešených věcech a mluví o nich navzdory všem a všemu.“

Za typicky Havlovské považuje Trachta jeho odhodlanost v prosazování vlastních ideálů. „Ten donkichotský zápal pořád opakovat to, co je křehké, neviditelné, co není hmatatelné, ale je dlouhodobé, a žít pro to. To je jeho odkaz, ke kterému se může řada lidí hlásit.“

„Za poslední tři roky se můj názor na Václava Havla nezměnil a jsem na sebe rozumně hrdý, že jsem nepropadl žádné skepsi, kdy byl kritizován za prodej Lucerny a další věci. Přijde mi, že to jsou malichernosti ve srovnání s jeho konzistentním a kontinuálním životním příběhem, který je legendární a zaslouženě,“ řekl dětský lékař mezinárodní organizace Lékaři bez hranic.