Když poslanec nemá co říct, navrhne zákon, vysvětluje přebujelost českého práva expert

Ten jako politik připouští svůj podíl viny na současném stavu. „Ale víme, že většinu legislativy připravuje vláda. Bohužel hodně legislativy přichází z Evropy, kde je neobyčejná snaha stále všechno regulovat a normovat.“

„Až 80 % toho, co přijímáme, jsou jen recepce norem Evropské unie. Některé odhady říkají, že máme nejsložitější právní řád v Evropě z hlediska zakládání firem, jejich fungování i daňového práva. To škodí ekonomice a zemi jako celku,“ míní Benda.

Všeobecný konsensus ve společnosti je regulujme, regulujme, regulujme. Nemáte ten dojem, že každý si myslí, že na všechno musí být zákon? Marek Benda

Tvrdí, že Sněmovna má zasedat co nejméně a tvořit co nejméně. „Bráním se všem snahám o zrychlování legislativního procesu, všem procesům, které žádají abychom byli schopni efektivně vládnout státu jako firmě, takže do čtrnácti dnů něco změnit, což to jsou přesně ty nedomyšlené důsledky.“

„Když na zákon máte těch půl roku nebo déle, dělají to obě komory, dělá do toho prezident, tak přeci jen je šance si říct, jestli bychom se nad tím ještě neměli zamyslet,“ vysvětluje výhody rozvážné legislativní tvorby Benda.

Zakladatel konferenčního projektu Stálá konference českého práva Karel Havlíček je také přesvědčen, že český právní řád je nepřehledný. „A bude ještě nepřehlednější.“

„Když poslanec nemá co říct, tak tady má ideální příležitost, jak se zapsat do dějin, tedy vstoupit do legislativního procesu. To je přece senzační příležitost, kterou my ostatní smrtelníci nemáme.“

Jsou určitě poslanci, kteří se domnívají, že je nutné co nejčastěji přijít s nějakou zákonodárnou iniciativou. Říká se tomu lidově umělecká činnost. Dostávají tak čárku u voličů, nebo aspoň mají sami ten pocit. Karel Havlíček

Jestli je něco skutečně potřeba, tak je to podle Havlíčka revize současného právního řádu. „To je ale strašně obtížná záležitost. Tady dlouhodobě existuje zhruba dvanáct tisíc předpisů, jenže k tomu je třeba přičíst řadu zdrojů, které se tváří jako právo, svým způsobem i tak vypadají, ale je to metaprávo nebo paraprávo,“ říká.

Těmi jsou třeba metodické pokyny. „Ty jsou vydány například proto, že zákonodárce nepostihl určitou nezbytnou věc v právním předpisu.“

Tak se podle Havlíčka nahrazuje klasický evropský kontinentální zdroj, kterým je normativní právní akt. „A nahrazuje se něčím jiným, a to výkladem. To je dnes móda. Dnes mají někteří komentátoři možná větší význam než zákonodárce.“

„Revize právního systému by měla být záležitostí vlády a nepochybně na prvním místě záležitostí odborných teoretických kruhů. Bylo by třeba začít pěstovat novou právní doktrínu,“ doporučuje Havlíček.