Marshallův plán místo Vítězného února? To překračovalo mentální horizont politiků, tvrdí historik

23. únor 2018

Uplyne 70 let od chvíle, kdy se moci v tehdejším Československu chopila komunistická strana těsně svázaná se Sovětským svazem. V následujících dekádách totalitní režim připravil o život, zdraví, kariéry a domov desítky tisíc lidí. Dalo se tomu zabránit? Měly na převzetí moci vliv poválečné mezinárodní poměry, nebo spíše domácí situace?

„Mezinárodní okolnosti tomuto dění silně nahrávaly, roli hrál i vnitřní vývoj a přesvědčení české společnosti včetně nekomunistického odboje, že by mělo dojít k systémovým proměnám,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Jiří Kocián.

Podle něj nelze podceňovat imperiální vliv Sovětského svazu. „I z hlediska vývoje válečných událostí v Evropě to byla jedna z okolností, která vývoj ovlivnila.“

„Česká společnost byla navíc většinou naladěna prosovětsky, protože vnímala Sovětský svaz v bezprostřední poválečné situaci jako osvoboditele.“

S negativní rolí Edvarda Beneše v celém poválečném procesu, který skončil komunistickým převratem, historik nesouhlasí. „Beneš byl sice důležitý hráč, ale je třeba uvážit, jaké měl nástroje a čeho byl schopen.“


Od podzimu 1947, kdy byla obnovena Kominterna a byly dány pokyny k urychlení nástupu k moci za využití všech možných prostředků, by přinejmenším v Maďarsku a Polsku do konce roku 1948 tyto změny nastaly také.Jiří Kocián

„Je známo že Beneš, pokud se scházel s komunisty, tak ti na něj vyvíjeli velký psychický a politický nátlak.“

Komunisté prý také věděli o všem, co si dohodli národně socialističtí ministři v demisi. „Na sekretariátu národně socialistické strany měli informátora. Takže Gottwald ihned věděl, že se ministři rozhodli pro demisi.“

„Ale zároveň i Beneš měl dostatek informací, a obával se toho, že kdyby se komunistům postavil, mohlo by to mít nedozírné následky a znamenalo by to v podstatě krvavou řež,“ konstatoval Kocián.

Historik z téhož ústavu Vít Smetana soudí, že větší vliv na události té doby mělo vnitřní nastavení české společnosti i českých politiků.

„Představa, že je třeba spojit Československo co nejtěsněji se Sovětský svazem, který je jako jediný schopný zajistit bezpečnost..., byla přepjatá. Vedla k tomu, že i demokratičtí politikové dělali vůči Sovětskému svazu politiku nejen vstřícnou, ale i nedůstojnou až devótní.“

Informace o gulazích a stalinských čistkách v Československu sice byla, ale byla také silná tendence je bagatelizovat jako přehnané. „Dále existovalo přesvědčení, že se Sovětský svaz bude vzhledem k válečné zkušenosti po válce do určité míre demokratizovat.“


Možnost demokratického vývoje pod Sovětským svazem byla samozřejmě iluze, protože komunisté byli loutky v rukou Stalina a sovětského vedení, které dostávaly instrukce. Bylo to tak celou dobu, jak za války, tak po ní, a po roce 1948 ještě víc.Vít Smetana

„Českoslovenští demokraté byli naivní, když si mysleli, že bude možné dělat na mezinárodní scéně politiku všestranně vstřícnou vůči Sovětskému svazu, vyhovovat mu v čemkoli, a že ten nám umožní demokratický vývoj.“

Smetana vidí jako alternativu k Únoru 1948 nabídku Marshallova plánu Československu v roce 1947. „Pokud by si českoslovenští demokraté uvědomovali, co je v sázce, tak se mohli asi mnohem úspěšněji postavit Sovětskému nátlaku.“

Bohužel se tak ale nestalo. „Čeští politici by veřejnost byli schopni spíš strhnout na svou stranu a komunisté nebyli připraveni na tak zásadní mocenský střet. Problém byl, že Marshallův plán v tu chvíli překračoval mentální horizonty a mapy tehdejších politiků.“

„Takže když Stalin v roce 1943 prezentoval Gottwaldovi, Masarykovi a Drtinovi vše jako otázku spojenectví, vzal je k mapě a ukázal jim, v jaké nevýhodné pozici Československo je, tak nikdo neuvažoval, že by se sovětskému nátlaku postavil. Odhlasovali tak unisono, že se Československo nezúčastní konference o Marshallově plánu Paříži,“ shrnul Vít Smetana.

autoři: ves , oci
Spustit audio