Netvařme se, že tisíc let monarchie neexistovalo, žádá monarchista

„Monarchie by se vrátit měla. Vznik republiky vnímáme jako něco diskontinuitního a domníváme se, že to je jeden z důvodů, proč jsme si museli prožít 20. století plné zvratů a změn režimů,“ uvedl v pořadu Pro a proti Petr Nohel, předseda Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska).

Ten vidí u republiky i výhody, ale přeci je by rád pokračoval tam, kde se přestalo. „Je čas vyjít z té slepé uličky ven.“

„Evropské monarchie jsou vyspělejší, neprodělaly zpravidla fašismus, ani komunismus. Rokem 1918 jsme se vydali na cestu diskontinuity. Násilím jsme zbourali režim, který tady přes tisíc let fungoval. Navíc nebyl žádný zákon o zrušení českého království, o republikánském zřízení se nehlasovalo v referendu.“

Nemůžeme 100 let naší historie, ve kterých se měnil každých 20 let režim, pokládat za to zásadní, a odstřihnout těch 1200 let předtím a tvářit se, že byly nesprávné a neexistovaly. Petr Nohel

Monarchie není v rozporu s demokracií, věří Nohel. „Všechny demokratické principy tady máme z 19. století, tedy z dob monarchie... Ve všech ústavách, které Rakousko-Uhersko mělo, se vždy hovoří o státní, jazykové, kulturní a národní samostatnosti jednotlivých národů.“

„Nesmíme si myslet, že monarchie bylo nějaké zlo, které bylo tak velké, že jakýkoli odpor proti němu můžeme prohlásit za legitimní.“

Příznivce monarchie tak upozornil, že žádné volby o státním zřízení nebyly. „Žádné hlasování, referendum, ústavní změna, které by říkala, že české království není, a je tady republika, samozřejmě neproběhla.“

„Jako monarchisté respektujeme současný právní stav, ale s pousmáním upozorňujeme na to, že o těchto věcech skutečně nebylo hlasováno,“ shrnul Nohel.

Filozof Miloslav Bednář je přesvědčen, že návrat monarchie by byl porušením demokratické kontinuity, která zde vždy existovala, pokud se český stát mohl vyvíjet samostatně. „Monarchie by byla velmi negativním zářezem do našich dějin.“

„Rakouská i Rakousko-uherská, tedy habsburská monarchie velice závažným způsobem selhala, když se připojila k agresivnímu a protidemokratickému Německu v 1. světové válce a podílela se zločinným způsobem na vzniku 1. světové války.“

Minimálně od roku 1848 bylo jasné, že šlechta politicky velmi závažným způsobem selhala. Národ se musel ke své samostatnosti vyvíjet sám od sebe zdola. Právě tato tradice vyústila ve vznik republiky. Miloslav Bednář

Oproti tomu vznik České republiky byl „naprosto kontinuálním vývojem českého národa k demokracii během 19. století,“ tvrdí Bednář.

Ten také zpochybnil Nohelovu výhradu k legitimitě vyhlášení samostatné republiky. „Byly tady svobodné volby, které nikdy předtím neexistovaly v takové podobě, jako po roce 1920. To většinové přihlášení k Československé republice bylo naprosto jednoznačné. Volby jsou tím nejlepším referendem.“

I otec republiky Tomáš Garrigue Masaryk byl zásadně proti jakékoli obnově kontinuity s habsburskou monarchií. „Co tady vykládáte je čistě omyl s problémem autority v demokracii. Ta samozřejmě potřebuje autoritu a autoritativní vystupování, ale na demokratickém základě. Přesně o to Masaryk usiloval, stejně jako je tomu u amerických prezidentů.“

„Obnova monarchie by v našich podmínkách už skutečně byla něčím naprosto nepřirozeným, umělým a vyloženě násilným,“ konstatoval Miloslav Bednář.