Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian

„Je to pláč na hrobě minulého režimu. Je to pryč, nemá cenu se tím zabývat. To jsou kecy, pražské šaškárny, kavárna, to jsou ti sluníčkáři,“ uvedl v pořadu Pro a proti písničkář Pepa Nos.

Ten připomíná, že osobně prošel „asi dvaceti výslechy“ kvůli svým názorům a písním. „Chtěli mě dostat za katr. Jarouš dostal přes držku, aby podepsal spolupráci, a pravděpodobně nechtěl dostat přes držku podruhý.“

„Pan Burian zřejmě nikdy v takové situaci nebyl,“ odhaduje Nos. „A nutit Jarouše, aby si neustále sypal popel na hlavu, sluníčkáři to dělají, ale on prostě nechce, a hotovo.“

Jarouš prý podepsal v létě 1987, kdy už to měli bolševici spočítaný. Někde s nim zamávali, a on údajně podepsal, nebo nepodepsal. Pepa Nos

Celá kauza je podle Nose směšná. „Pokud je to vůbec pravda. Možná ani sám Jarouš neví, jestli to podepsal. Někdy něco podepíšete, pak se to zfalšuje, to jsou všechno kraviny.“

Možnost, že by Nohavica ocenění mohl odmítnout, písničkář nepřipouští. „Odmítnutí je nesmysl, to je fantasmagorie, nepřipadá v úvahu. Od Zemana dostal medaili Karel Kryl, teď ji dostal Jarouš, příště ji dostane tady pan Burian nebo já, protože takovej je život," míní Nos.

„Hlava státu některé lidi za zásluhy odmění a ti, kteří zásluhy nemají, je odsoudí. V tom může být více než závist: ďábel. Soudruhu ďáblovi se musí rozumět, má hodně moc převlečení, o kterých lidé nemají ani páru,“ varuje Nos.

Písničkář, spisovatel a básník Jan Burian je přesvědčen, že jde o devalvaci ocenění jako takového. „Lidé, kteří nejsou schopni sebereflexe, tuto cenu znehodnocují, což demoralizuje to celý národ.“

„Jsou lidé, kteří podlehli tehdejšímu nátlaku, ale pak přišli a omluvili se. Přijali jsme to, protože život je složitý. Tito estébáci byli spíš oběti režimu,“ uvažuje Burian.

Pak jsou ale popdle něj i lidé, kteří z těchto událostí těží. „Víceméně na tom staví svou dnešní kariéru, jejich hodnotový žebříček se nezměnil, dělají z toho hrdinství, a přitom tito lidé výrazně morálně selhali, což je přesně případ Jaromíra Nohavici.“

Jaromír měl podruhé v životě možnost odmítnout. Poprvé neodmítl spolupráci s StB. Teď měl šanci odmítnout tohle ocenění, dát najevo, že chápe kontinuitu věcí a má morální hodnotu. Ďábel nedává dvakrát za sebou šanci. Teď jí dal a Nohavica ji nezvládl. Jan Burian

„Dnes už se proslýchá, že už je jedno, jak to bylo. Ono za chvilku bude jedno, jak je to dneska, a pokud nemáme historickou paměť, tak budeme dělat stejné chyby, jako jsme dělali vždy.“

Z veřejných archivu je podle Buriana naprosto zjevné, že Nohavica spolupráci nejen podepsal. „Je zachován popis bytu Pavla Kohouta, který Nohavica při své tamní návštěvě navštívil. Zakreslil přesný plánek a odevzdal ho StB, což nemusí nikdo dělat dobrovolně, ani pod výhrůžkami.“

„Jsou také dokumenty, které dokládají, že Nohavica udal své kamarády Vladimíra Hanzela, Jarmilu Polákovou kvůli pořádání festivalu na Lipnici,“ dodává Burian.

Podle něj jen naivní člověk si může myslet, že tato udání neměla žádný význam. „Víme, jak to dopadlo v Rumunsku, velkým masakrem. Režim mohl skončit daleko horším způsobem, než skončil a každá podrobná informace pro StB jako třeba plánek bytu, byla pro člověka velmi nebezpečná,“ shrnuje Burian.