Právník Kysela: Střelecká komunita může nabýt dojmu, že má bránit veřejný pořádek a být pomocnou policií

„Změna ústavního zákona není nutná, ale jde o významný signál pro českou veřejnost i do zahraničí, že míníme brát obranu České republiky velmi vážně a případný útočník musí počítat i s odporem obyvatelstva,“ uvedl v pořadu Pro a proti předseda Sněmovního výboru pro bezpečnost Roman Váňa (ČSSD).

Podle něj doba, kdy Evropa byla bezpečná, nebo aspoň převládal tento pocit, je za námi. „A i když Česká republika patří mezi nejbezpečnější země na světě, přesto jsme součástí Evropy, a nemůžeme zavírat oči před tím, že se rizika týkají i nás.“

Je primární povinností státu své hodnoty bránit, ale může se stát, že v kritické situaci bude občan ten jediný, který bude moci situaci vyřešit, a pak bychom byli rádi, aby lidí schopných, vycvičených, ochotných a odhodlaných pomoci bližnímu nebo svému státu, třeba i se zbraní v ruce, bylo co nejvíc. Roman Váňa

Novela může vést k určitým úskalím a nedorozuměním, protože může u adresátů, například u příslušníků střelecké komunity vzbudit dojem, že stát s nimi počítá jako s nějakou pomocnou policií, a že jsou to oni, kteří zbraň nemají k ochraně sebe sama, ale aby chránili veřejný pořádek, tudíž se vypraví po sídlištích sledovat, jestli se neděje něco neblahého, budou svépomocí střežit hranice a tak dále. Jan Kysela

Politik připomněl, že už dnes se lidé podílejí na bezpečnosti státu. „Je to dokonce jejich povinnost. My do zákona nově vkládáme právo k tomu použít legálně drženou soukromou zbraň a upřesňuje se rámec, tedy ochrana života, zdraví, majetku, ale také demokracie a územní celistvosti státu.“

Předseda také soudí, že by si občané měli zvyšovat svou odbornost v rámci zajišťování bezpečnosti, ať už v kurzech vedených ve spolupráci s Armádou České republiky nebo v systému aktivních záloh.

„Možností, jak zvýšit své znalostí je celá řada. A nemusí to být jen práce se zbraní, může to být kurz Červeného kříže o první pomoci. To všechno by mělo být součástí přípravy našich lidí pro život. Dříve se tomu říkalo civilní obrana, ale v minulých letech se od toho ve velké míře ustoupilo,“ shrnul motivaci zákonodárců Roman Váňa.

Ústavní právník Jan Kysela, vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy souhlasí, že ústavní zákon potřebný není. „Nepřináší nic nového ve srovnání se stávajícím zákonem o zbraních a střelivu.“

„K tématu jsem mluvil minulý týden, a dostal jsem celou řádku reakcí i z komunity střelecké, která je semknutá a organizovaná. Ta je přesvědčena, že jediným a základním účelem této novely je vypořádat se se snahou Evropské komise omezit množství zbraní a typy zbraní, které drží občané. Tato skupina má pocit, že když se tato úprava povýší na úroveň ústavní, tak to bude nástroj, jakým se Evropské komisi dá čelit,“ tvrdí právník.

Ten připomněl, že pokud má politická reprezentace pocit, že „čas oponou trhl, svět se mění a stává se nebezpečnějším“, je možné na nápravě pracovat různými způsoby, ne jen legislativními kroky. „Můj názor je takový, že novela ústavního zákona s tím ne úplně bezprostředně souvisí, resp. není nezbytně nutná k tomu, aby všechny tyto kroky bylo možné dělat.“

„Také hrozí jisté riziko nedorozumění v tom smyslu, že to, co ministerstvo vnitra nepovažuje za základní právo, tedy být ozbrojen a zbraň užívat, bude obecně vnímáno jako základní právo jednoho každého, a to je úskalí, nad nímž bychom se měli zamyslet,“ varuje Jan Kysela.