Osobní vazby rozhodují vždy, říká o grantech na živou kulturu šéf festivalu Český Krumlov

4. červenec 2014

Pro a proti

Zaslouží si živé umění více podpory od státu než v minulosti? Mají dostávat granty kvalitní programy, na které ale nikdo nechodí? Podle čeho mají grantové komise rozhodovat?

Dva členové pracovní skupiny, která na ministerstvu kultury připravuje program systémového financování živé, kultury byli hosty dnešního Pro a proti.

„Základ systému je kvalitní, ale nic není dokonalé,“ uvedla v našem vysílání ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Podle ní je největší slabinou systému nedostatek financí; pokles za posledních 5 let je paradoxní. Problémem je výběr členů grantových komisí.

„Grantový systém je potřeba. Otázkou je, kdo o něm rozhoduje, a jaké akce se do něj mají přihlásit,“ řekl šéf hudebního festivalu Český Krumlov a prezident Asociace hudebních festivalů Jaromír Boháč.

Nikdo nemůže obsáhnout celou šíří žádostí a o nich rozhodovat, upozorňuje šéf hudebního festivalu a navrhuje řešení:

„Věci, které chápeme jako infrastrukturní kulturní akce tohoto státu, by neměly být odkázány na grantový systém, ale měly by být zakotveny ve veřejných rozpočtech.“

Kreuzmannová souhlasí: „Chceme, aby živé umění ve státním rozpočtu mělo jasně určenou částku.“

Osobní vazby jako nutné zlo

Osobní vazby při udělování grantů rozhodovaly vždy, míní Boháč a sám je hodnotí jako nesystémové. „Je potřeba je dostat do rozumných mezí.“

„22. ročník našeho festivalu nedostal vůbec nic. Obcházel jsem ministerstvo kultury a dostal jsem milion korun. Šel jsem na ministerstvo financí, prokázal obrat a poslali mi 2 miliony korun. Ale je to špatně.“

Osobní vazby jsou leckdy jasné a citelné, souhlasí Kreuzmannová. „Mně kdosi naznačil, abych šla na ministerstvo financí, ale získala jsem výjimečně grant Evropské unie a to mě zachránilo.“

„Chápu tento postup, ale souhlasím, že to je nesystémové,“ dodává.

Stále méně peněz na živou kulturu

Bodové hodnocení projektů, které grantové komise uplatňují, je nesystémové, tvrdí Boháč.

„Když spočítáte přidělené body a přidělené peníze, nenajdete žádnou logiku. Je to nahodilé. Rozhodnutí veřejné správy musí být předvídatelná a kontinuální.“

Kreuzmannová konstatuje: „Náš obor zažívá neuvěřitelný boom a peníze jdou radikálně dolů. Na živé umění nejdou ani 3 % celkového rozpočtu rezortu. To je absurdní.“

Celkové náklady na kulturu tvoří necelé půl procento státního rozpočtu. „Tento trend je velmi nebezpečný,“ varuje ředitelka tanečního festivalu.