Polské válečné reparace jsou Pandořina skříňka. Navíc vtahují do hry Rusko, tvrdí právník

Miloslav Bednář a Jan Kuklík. Celá záležitost má dlouhý vývoj a není rozhodně tak jednoznačná, jak tvrdí polská vláda, vysvětluje Kuklík - Foto: Luboš Vedral

Miloslav Bednář a Jan Kuklík. Celá záležitost má dlouhý vývoj a není rozhodně tak jednoznačná, jak tvrdí polská vláda, vysvětluje KuklíkFoto: Luboš Vedral

Polská vláda chce zahájit oficiální jednání s Německem o reparacích za škody způsobené za 2. světové války. Polští politici tvrdí, že se Varšava této kompenzace nedočkala, částku odhadují zhruba na bilion dolarů. Německo ale oponuje, že se Poláci svých nároků v minulosti opakovaně zřekli. „Polsko nároky vznést může, ale myslím si, že jeho žádost nemá velkou šanci,“ uvedl v pořadu Pro a proti právní historik a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Kuklík.

Ten nepovažuje případná nová jednání za rozumná. „Přirovnal bych to k otevírání Pandořiny skříňky. Celá záležitost má dlouhý vývoj a není rozhodně tak jednoznačná, jak tvrdí polská vláda,“ míní Kuklík. 

„Polsko bylo ve svých nárocích na odškodnění odkázáno na spolupráci se Sovětským svazem a reparace ze sovětské zóny v Německu. Navíc bylo do určité míry kompenzováno také teritoriálními zisky, tedy uznáním polské západní hranice na Nise a Odře.“ 

„Je to otevírání Pandořiny skříňky. Myslím, že pro střední Evropu není přeci dobré vtahovat do řešení otázek spojených s 2. světovou válkou Rusko jako partnera, se kterým budete jednat. “
Jan Kuklík

Pokud by skutečně byly otevřeny reparace, tak samozřejmě nemohou být podle Kuklíka oddělovány od otázky územní. „Neotevíral bych to ani proto, že do sporu vtáhnete Rusko, bývalý Sovětský svaz, který v tom významnou roli také hrál," říká právník. 

„Celý balík problémů, o kterém zde diskutujeme, souvisí s tím, že nebyla uzavřena mírová smlouva s Německem,“ vysvětluje Kuklík. 

Ten věří, že polská iniciativa je do značné míry zaměřena dovnitř polské společnosti. „Uvidíme, jak budou jednání eventuálně vypadat. Možná se Polsko cítí být posilněno po návštěvě amerického prezidenta Trumpa.“ 

Profesor filozofie Miloslav Bednář je přesvědčen, že pokud Polsko pokládá za vhodné tuto věc otevřít, má na to plné právo. 

„Tento nárok je tak pevný, že by o něm nikdo neměl pochybovat. Polsko se tak rozhodlo z důvodů veřejného a urážlivého napadání ze strany jak Evropské unie, tak Německa," míní Bednář. 

Fakt, že v historii Polsko opakovaně reparace odmítlo, Bednář zpochybnil. „Polsko nebylo samostatným suverénním státem, bylo podmaněno Sovětským svazem, a tak jeho odmítnutí reparací nebylo legitimní z hlediska přirozeného práva.“ 

„To je nemístné strašení veřejnosti. Polsko má jednoznačný nárok. A témata jako posun hranic a angažmá Ruska zde samozřejmě existují, ale to se dá vyjednat jak finančně, tak podle závěrů Postupimské dohody a dalších dohod. “
Miroslav Bednář

Filozof připomněl Smlouvu o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990, která umožnila sloučení Německa. „Tato tzv. Smlouva dva plus čtyři jednoznačně říká, že jí nejsou vůbec dotčeny majetkoprávní otázky a témata, která se týkají Německa.“ 

„Tím naopak opět otevírá tuto možnost reparací a dává Polsku možnost využít mezinárodněprávních nároků, které tato smlouva potvrzuje.“ 

Problematické prý nejsou ani poválečné změny polské hranice. „Nejde o to, že by se otevřela otázka změny hranic, ale o to, že Polsko posunem hranic získalo určité materiální hodnoty, které by šly prostě odečíst od reparačních požadavků.“ 

„Nestrašil bych tím, že by šlo o přemalovávání hranic v Evropě,“ dodává Bednář. 

Autor:  Tomáš Pavlíček  (tpa), Ondřej Čihák
Pořad: Pro a proti  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 9:35; repríza pondělí-pátek 19:35  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace