Svoboda měl dvojí loajalitu: československou a sovětskou, tvrdí historik

22. září 2015

Armádní generál Ludvík Svoboda svoji vlast v roce 1945 osvobozoval, ale zároveň ve funkci ministra obrany aktivně asistoval u komunistického puče v roce 1948. Ještě později v sedmdesátých letech sehrával ponižující úlohu prezidenta státu okupovaného Sovětským svazem.

„Ani jako ministr národní obrany, ani jako prezident republiky nedostál tomu, co od něj veřejnost očekávala,“ uvedl v pořadu Pro a proti ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma.

Někteří historici se domnívají, že byl Svoboda spolupracovníkem sovětských tajných služeb. „Nemáme k tomu rozhodující doklady,“ dodal.

„Sověti si přáli Svobodu v čele armády jako někoho, komu věřili,“ vysvětlil komplikovaný vztah Sovětského svazu k osobě Ludvíka Svobody historik.

Tůmův pohled na Svobodovu roli v poúnorových komunistických čistkách je jednoznačný. „Jako ministr politickou spoluzopovědnost měl, vždy byla možnost rezignace.“


Tůma: „Sověti měli promyšlenou poválečnou strategii, co se střední a východní Evropou, a do ní se jim zřejmě lépe hodil Svoboda než generál Kratochvíl, který byl loajálním důstojníkem exilové vlády, zatímco u Ludvíka Svobody loajalita byla minimálně dvojí: československá i sovětská.“

Místopředseda Společnosti Ludvíka Svobody Jiří Stanislav připomněl, že tento člověk prošel obrovským utrpením jak válečným, tak osobním.


Stanislav: „Svoboda chtěl vybudovat a vybudoval československou armádu. Díky tomu, že tento záměr nakonec Sověti schválili, tak zachránil spoustu Čechoslováků z gulagů a vězení, protože si je vyžádal do armády. A to je lidský faktor, dobrý a pozitivní.“

„Nemohu si dovolit kritizovat člověka, který je jedním z nejvyšších národních hrdinů. Mohu zmínit věci, které se neměly stát nebo je neměl dělat , ale nemůžu ho ponižovat,“ přiznal se obdivovatel Svobody.

Pro jeho propojení s ruskými rozvědkami nejsou důkazy. „Ruská strana ani dnes nevydala žádné dokumenty, i když se o to snažíme,“ tvrdí Stanislav.

Svobodův podíl na politických čistkách v 50. letech uznává místopředseda jen z části.

„Určitá zodpovědnost tam je, ale politická ne. On byl především voják. Ale myslím si spolu s dalšími historiky, že měl raději rezignovat, než aby dovolil, aby jeho kamarádi a přátelé takto trpěli,“ uznal Jiří Stanislav.

autoři: tpa , oci
Spustit audio