Tak zbourat, nebo nezbourat? Mou vilu památkáři ani nenavštívili, stěžuje si majitel stavby

23. prosinec 2016

V Praze hoří boj o budoucnost jedné z funkcionalistických vil. Proti sobě stojí na jedné straně soukromý majitel a jeho právo nakládat svobodně se svým vlastnictvím, na straně druhé snaha místních i některých zastupitelů zachránit stavbu kvůli údajně velké architektonické hodnotě.

A to i navzdory tomu, že na jaře daly příslušné úřady zelenou demolici vily a schválily i projekt na nový bytový dům.

„Vila by se rozhodně bourat neměla,“ uvedl v pořadu Pro a proti zastupitel Prahy 6 Vladimír Šraier (SZ). „Takovéto vily vytvářejí charakter Prahy 6, a je to přesně to, proč tam lidé chtějí bydlet.“

Zastupitel, jakmile se dozvěděl, že se vila má bourat, snažil se udělat vše pro to, aby k tomu nedošlo. „Stavba je pro mě srdeční záležitost… Je to krásná funkcionalistická vila, kterých v té oblasti není mnoho,“ upozornil.


Pan Šalda tvrdí, že vila je plesnivá a staticky narušená, přitom tam ještě nedávno bydleli nájemníci. Když pan Šalda kupoval vilu, tak moc dobře věděl, co kupuje... Tyto argumenty se obvykle objevují, když někdo chce nějaký dům zbourat, zejména pokud je bourání kontroverzní. Vladimír Šraier

Šraier připomněl, že soukromé vlastnictví není jen právo, ale také odpovědnost. „V tomto případě odpovědnost za hodnotu, kterou si soukromý vlastník, zde pan Šalda, pořídil.“

„Mně je líto, že k této kauze došlo. Připadalo by mě daleko přirozenější tuto historicky cennou stavbu zachovat, přestavět ji nebo zrekonstruovat a udělat z ní atraktivní funkcionalistickou vilu se čtyřmi byty... Nejen by po ní byla poptávka, ale dávalo by to i ekonomický smysl,“ navrhl své řešení zastupitel.

Majitel vily na Petřinách Jiří Šalda je přesvědčen, že je vilu správné zbourat. „Všechny dotčené orgány mi daly kladné stanovisko, podle něhož vila nemá žádnou historickou hodnotu, nebydlel v ní nikdo významný, ani ji nenavrhl žádný významný architekt.“


Postupuji pořád podle zákonů a chci tak postupovat dál. Jsem jen zklamán, že odborné organizace, které by měly mít zájem na tom, aby tu buďto byla památka, nebo nebyla, ani dům nenavštívili. Nikdo mi nepředložil důvody, proč by ten dům měl být památný, nikdo nenechal udělat stavebně-historický průzkum domu. Ten jsem za své peníze nechal udělat já. Jiří Šalda

„Národní památkový ústav i Odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy mi v dubnu dal kladná stanoviska k tomu, abych dům zboural. A za tři měsíce, aniž by ten dům mezitím navštívili, mi dali záporná stanoviska,“ popsal nezvyklý vývoj postoje úřadů majitel objektu.

Tomu prý nikdo nevysvětlil tento obrat. „Stejní lidé rozhodovali poprvé i podruhé… Čekal jsem, že dostanu nějaké fundované stanovisko, proč má dům historickou hodnostu a neměl by se bourat, ale nikdo nepřišel, ani z magistrátu, ani z památkového ústavu.“

Demolice rozhodně nebyla první možností, kterou majitel zvažoval. „Dům odstranit a postavit na jeho místě nový dům, byla až varianta druhá.“

„V první variantě jsem oslovil trojici architektů, kteří dostali zadání dům zrekonstruovat a dostavět. Když jsme se sešli, tak technický posudek domu první variantu znemožnil. Dům je plesnivý a má velké statické problémy,“ shrnul současný stav vily Jiří Šalda.

autoři: ves , oci
Spustit audio