Toufarova exhumace byla eticky za hranou, tvrdí Sdružení bývalých politických vězňů

Otevřel se tak hrob nejenom kněze, ale také otázka, jestli by se nemělo dostat důstojného odpočinku i ostatním obětem minulých zločinných režimů.

„Jsem rád, že se našly ostatky faráře Toufara, ale nemyslím, že postup magistrátu byl v celé záležitosti taktní,“ řekl v pořadu Pro a proti tajemník Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek.

Podle něj se magistrát nezachoval v celé kauze taktně nejen k žijícím rodinným příslušníkům pohřbených, ale i ke Sdružení bývalých politických vězňů. „Odmítali vydat jakoukoli informaci kdy, jak a kde, ani neodpovídali na písemné dotazy.“

„Jde o kus území uvnitř ďáblického hřbitova, kde se 55 let žádné výkopy ani pohřby nekonaly, a vlastně nevíte, kdo v hrobech leží. Doufejme, že se skutečně našel hrob faráře Toufara. Otvíraly se ale tři hromadné šachty, čili se pohybovalo s řadou dalších kosterních ostatků,“ stěžoval si Línek.

Zvláště mu vadí, že i když ne všechny materiály o zde uložených tělech byly zničeny v roce 1968, přesto výzkum oblasti pohřebiště neproběhl.

„Nevyjadřuji se k praktické stránce exhumace, která byla pravděpodobně provedena dobře, ale k etické stránce, kdy to bylo podle mě za hranou,“ shrnul Línek.

Línek: „Při exhumaci měli být přítomní zástupci policie nebo prokuratury: není možné pohybovat ostatky, u kterých se předpokládá, že jsou obětí zločinu. My žádáme, aby byla provedena pečlivá evidence všech umučených, popravených, ať už z druhé světové války, z druhého nebo třetího odboje. Jakákoli exhumace se musí provádět jinak, než byla provedena tato.“

Ředitel odboru pro válečné veterány na ministerstvu obrany a vojenský historik Eduard Stehlík dobře ví, jak komplikovaná je situace na ďáblickém pohřebišti.

Stehlík: „Celé Ďáblice jsou složitá záležitost. Na relativně malém prostoru je soustředěno obrovské množství mrtvých z různých období. Zahrnuje prostor s těly popravených v 50. letech, ale také osoby popravené po válce pro spolupráci s nacisty, a v části nejvíce napravo se nacházejí těla odbojářů, mohou tam být i těla parašutistů Gabčíka, Kubiše, štábního kapitána Morávka a celá řada národních hrdinů, jejichž těla nejsou vhodným způsobem uložena.“

S Línkem se shodne: „Jsem velice rád, že došlo k vyzvednutí ostatků, z informací vyplývá, že s velkou pravděpodobností se jedná skutečně o ostatky pátera Josef Toufara, na druhou stranu je potřeba přistupovat k těmto věcem s mimořádnou pietou, a zvolený způsob nebyl úplně šťastný.“

Přesto je přesvědčen, že samotní exhumátoři postupovali velmi citlivě. „Byli si vědomi, že odkrývají nejen pozůstatky obětí bývalého komunistického totalitního režimu, ale že jakékoli promísení ostatků by přineslo nenapravitelné škody.“

V tomto případě jde o šachtový hrob se čtyřmi vrstvami rakví, po deseti tělech v každé. „Zhruba na ploše tři krát pět metrů je uloženo čtyřicet těl zavražděných,“ vysvětlil Stehlík.

„Obecně se ví, kdo byl popraven, seznamy popravených z komunistické éry byly i publikovány, a i když se neví, jestli je to půl metru doleva, nebo doprava, ví se, že tyto rodiny mají své příbuzné pochované s největší pravděpodobností v těchto hrobech na ďáblickém hřbitově,“ připomněl vojenský historik.