Znevýhodňuje ministerstvo rodinné farmy v neprospěch velkých zemědělců?

Ministerstvo zdůrazňuje, že měří všem stejně, a na malé farmáře rozhodně nezapomíná. Kdo má pravdu, ukáže blízká budoucnost: v těchto dnech končí lhůty na podání žádosti o dotace.

„Jsem přesvědčen, že nedáváme přednost ani malým, ani velkým podnikům,“ uvedl v pořadu Pro a proti náměstek ministra zemědělství Jindřich Šnejdrla.

Prioritou ministerstva je zabezpečení dostatečného množství kvalitních zdravotně nezávadných a cenově dostupných potravin pro Českou republiku, dodal.

„V podmínkách jsme nezvýhodnili ani malé farmáře s výměrou do 15 hektarů, ani jsme nevyhověli těm největším,“ ujistil náměstek.

Disproporce mezi malými a velkými podniky v Česku je dle rozlohy obhospodařovaných ploch velká, převažují zde malí zemědělci, vysvětlil Šnejdrla.

Šnejdrla: „Evropský právní řád umožňuje zemědělcům sdružovat se do odbytových organizací tak, aby byly vyváženy nevýhody, které plynou z velikosti podniku. V podmínkách Česka je ale tato možnost využívána velmi málo... Průměrná velikost farmy v České republice je 156 hektarů, ve Slovinsku 6, v Bulhasku 14, Maďaři i Poláci mají 10 a Slovensko má 81 hektarů. Nemohli jsme tedy naordinovat stejné podmínky, jako mají kolegové v sousedních zemích, protože český zemědělský systém by se z toho zhroutil.“

Agrární analytik Petr Havel tvrdí, že snaha ministerstva měřit všem stejně je sama o sobě znevýhodňujícím faktorem. „Rodinné farmy si všechno dělají samy, takže stejné podmínky pro malou firmu jako pro velký podnik znamenají větší zátěž.“

Podle analytika máme pravidla jednotné platby na plochu. „Ta jsou daná, a tam skutečně platí to, že větší podniky mají více dotací.“

Havel: „Role rodinných farem není primárně jen ve výrobě potravin nebo surovin k jejich výrobě. Naplňují řadu dalších rolí: v porovnání s velkými podniky mají větší podíl vlastní půdy, mají k ní jiný vztah, jsou také drobnými zaměstnavateli v regionu, jsou nositelem určité identity jednotlivých lokalit. Uvažují dlouhodobě, protože chtějí své hospodářství rozšířit a předat dalším generacím, proto ve vztahu ke krajině uplatňují dlouhodobější a enviromentální principy.“

Havel ale připomněl i stinnou stránku zemědělských producentů hospodařících na velkých plochách.

„Historické dědictví z období kolektivizace je, že jsme rozorali meze, zničili krajinu, ale také jsme zcelili půdu do obrovských celků, a jsme tím pádem jiní než okolní státy,“ připomněl analytik.

Výhody, které bychom ale mohli z takového uspořádání zemědělských ploch, nemáme.

„Naše konkurenceschopnost se nepotvrdila, protože když hospodaříte na velkých celcích, tak můžete mít množstevní slevy, ale daní za to je obvykle horší stav krajiny a půdy, který pak generuje nižší hektarový výnos, takže tím zase ztrácíte,“ popsal nevýhody hospodaření velkých podniků Petr Havel.