Příběh Julie Hruškové přezdívané Komár

Setkat se s Julií Hruškovou je radost, vést s ní životopisný rozhovor nikoli. Mluví o věcech natolik bolestných, že se při tom dost dobře nelze ubránit bezmocnému vzteku na lidi ve službách Státní bezpečnosti, kteří jí zničili nejkrásnější roky života, připravili ji o muže, kterého milovala, i o dítě, které s ním čekala.

ZPĚT NA VŠECHNY PŘÍBĚHY

Julie Hrušková (mezi politickými vězni známá pod přezdívkou Komár) je neobyčejně laskavá dáma. V mládí asi měla dost dobrodružnou povahu, ale věřím, že současně vždy byla žena snadno zranitelná a křehká.

Vypráví vyrovnaně a klidně. Mluví jako člověk, který si před desítkami let vybral správnou cestu a pak už z ní nemohl sejít, i když věděl, že ta cesta je riskantní a trnitá.

Dětství a mládí

Narodila se 18. května 1928 v Boskovštejně. Její otec Karel Hruška byl hajný na panství hraběte Trautmansdorfa. Po druhé světové válce se i s rodinou odstěhoval za prací do Vranova nad Dyjí, do pohraničí.

Z alba Julie Hruškové

Julie se chtěla stát malířkou, plánovala studia. Jenže po převratu v únoru 1948 se ukázalo, že ze studií nic nebude: nebyla členkou ani sympatizantkou KSČ. Gottwaldův režim se jí naopak natolik hnusil, že se rozhodla odejít za hranice na západ a vstoupit do armády, která, jak věřila, se v zahraničí zformuje a povede s rudými válku.

Odchod z Československa

Ještě roku 1948 Julie Hrušková Československo skutečně opustila. A protože dokonale znala otcův příhraniční revír, vzala s sebou i další uprchlíky. Šťastně se dostala do Rakouska, zamilovala se do amerického vojáka Franka Farnettiho a otěhotněla.

Zůstalo v ní ovšem taky přesvědčení, že by proti nesvobodě ve své zemi měla něco udělat. A tak se nechala přemluvit a vrátila se ještě jednou do Československa. Za odvahu zaplatila mnoha lety za mřížemi věznic...

Julie Hrušková na zahradě
autor: adr
Spustit audio