Zvláštní zacházení. Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau
V září 1943 přijelo z ghetta Terezín do Osvětimi ve dvou transportech pět tisíc Židů z českých zemí. Dostalo se jim na tamní poměry nezvyklého přijetí: neprocházeli selekcí (tj. nebyli vražděni v plynových komorách ihned po příjezdu), nebyly jim oholeny hlavy, rodiny se nemusely rozdělit.
Všichni příchozí se dostali do sekce BIIb, jíž se začalo říkat familienlager nebo terezínský rodinný tábor. Nepanovaly v něm lepší podmínky než v jiných sekcích, nicméně například děti směly přes den pobývat ve společném baráku, který si samy vyzdobily, kde se učily, hrály si.
V prosinci 1943 přibyl do rodinného tábora další terezínský transport, tentokrát národnostně smíšený. Členové osvětimského odboje záhy zjistili, že obyvatelé BIIb mají v osobních kartách předepsánu šestiměsíční karanténu a poté Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení – v nacistickém úředním jazyce smrt.
Zavraždění části obyvatel rodinného tábora
Těsně před tím, než „karanténní“ lhůta členům zářijových transportů vypršela, dostali příkaz napsat do Terezína korespondenční lístky s pozdějším datem.
Poté jim Němci oznámili, že budou převezeni na práce a donutili je nastoupit do náklaďáků, které však zamířily k plynovým komorám. V noci z 8. na 9. března 1944 tak bylo zavražděno 3 791 československých Židů.
Největší hromadné vraždy československých Židů
Lidé z prosincového transportu v hrůze čekali, co se stane, až se i jim naplní vyměřený čas. V květnu 1944 dorazili do BIIb další vězňové z Terezína a v červnu téhož roku proběhla v rodinném táboře selekce.
Menší část Židů deportovali Němci na práci, zbývajících šest až sedm tisíc zplynovali během dvou nocí mezi 10. a 12. červencem. Dosud se přesně neví, proč nacisté rodinný tábor vytvořili, jisté však je, že v březnu a v červenci 1944 spáchali vůbec největší hromadné vraždy československých občanů.
Příběh Anny Hyndrákové a Anity Frankové
Dnes se tyto události (na rozdíl např. od lidické tragédie) mimo židovskou komunitu téměř nepřipomínají. Na rodinný tábor vzpomínají přeživší Anita Franková a Anna Hyndráková.
Ta se narodila v březnu 1928 v české židovské rodině. Ve 14 letech byla deportována do Terezína, do Osvětimi byla zavlečena jako šestnáctiletá. Vrátila se sama. Z její širší rodiny nepřežilo holocaust 72 příbuzných.
Anita Franková se narodila v roce 1930 v Litomyšli. Do Terezína byla s matkou deportovánav roce 1942, cesta do Osvětimi následovala v dalším roce. Trápení v Osvětimi i dalších táborech obě přežily a po válce se vrátily do Prahy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
