Bylo to místo dobrodružství i svobody, vzpomíná na bytové semináře filozof Sokol

4. listopad 2014

Bytové semináře nebo takzvané podzemní univerzity byly v době komunismu pro někoho jedinou šancí, jak si doplnit vzdělání.

V seriálu o disentu v Ranním Plusu zavzpomínal filozof Jan Sokol, který se soukromých přednášek účastnil nejen jako posluchač, ale i jako přednášející.

„První takové semináře vznikly už po roce 1948, před rokem 1968 je vedl i Jan Patočka, na ty chodilo i 40 lidí. Já nejvíce zažíval malé kroužky do maximálně 20 osob," vzpomněl Sokol.

Podle něj bylo takových kroužků mnoho, a nejen filozofické; také náboženské nebo různé zájmové. „Byl to skutečně seminář, kde se diskutovalo. Někdo to musel připravit, ale jinak to byla debata v kroužku.“

Rozdíly mezi univerzitou a bytovým seminářem samozřejmě byly. „Nemohly se lidem zadávat
pravidelné úkoly, nedalo se čekat, že se účastníci nějak připraví,“ vysvětlil profesor.

Místa i časy konání seminářů se často přesouvaly, z důvodů ohrožení Státní bezpečností. „Většinou se přednášelo v bytech, někdy se chodilo do kotelen nebo do provozovny, kde některý z jeho účastníků pracoval.“

Důvodů pro popularitu bytových seminářů bylo několik. „Zakázané ovoce zvláště chutná, mělo to v sobě i trochu dobrodružství. Vzácné ale bylo to, že šlo o místo, kde bylo možno volně mluvit, lidé se nemuseli bát říci, co si myslí. Nešlo jen o akademický prvek,“ popsal filozof.

„Z bytových seminářů vzešli lidé, kteří dnes vedou katedry a jsou profesory,“ připomněl Jan Sokol.

autoři: oci , bum
Spustit audio