Proč jdou některé hodiny pozpátku? Protože hodinářství vzniklo na severní polokouli

Budova parlamentu v bolivijském městě La Paz - Foto:  Alexson Scheppa Peisino, Wikipedia, public domain - volné dílo

Budova parlamentu v bolivijském městě La PazFoto:  Alexson Scheppa Peisino, Wikipedia, public domain - volné dílo

Už dva týdny jdou hodiny na bolivijském parlamentu v La Paz pozpátku. Není to nedopatření, ale záměr.

Ručičky sice pořád ubíhají od jedničky ke dvanáctce, jednička ale stojí dvanáctce na levoboku a ve stejném směru následují i všechny ostatní číslice na ciferníku. 

Bolivijští poslanci se tímto gestem rozhodli manifestovat jižanskou suverenitu své země a vymezit se vůči staleté nadvládě severní polokoule. O směru hodinových ručiček skutečně rozhodlo, že se hodinářství zrodilo na severu. 

Ciferník a hodinová ručička se poprvé objevily ve 14. století. Do té doby se používaly především hodiny sluneční, a proto se místo spojení „ve směru hodinových ručiček" říkalo „ve směru stínu slunce". 

Směr hodin podle stínu gnómonu 

Jenže stín, který ve slunečních hodinách vrhá takzvaný gnómon, tedy ona tyč kolmá na ciferník, cestuje na různých místech různě, jak vysvětluje Martin Děcký z informatické sekce Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. 

„Ručičkové hodiny vznikly na severní polokouli a navazovaly na určování času do té doby, což byly například sluneční hodiny. Pokud na severní polokouli leží sluneční hodiny na zemi, stín gnómonu se pohybuje stejným směrem jako ručičky na hodinách.“ 

To platí pro sluneční hodiny ležící na zemi. Jak je to ale u nástěnných slunečních hodin? 

sluneční hodiny - Foto: Jan Rosenauer

sluneční hodinyFoto: Jan Rosenauer

„Na severní polokouli se ten stín pohybuje přesně obráceně, takže to vysvětlení nefunguje úplně univerzálně. Na druhou stranu i tady se dá najít jistá souvislost. Existuje mnoho hodin třeba na různých chrámech zhruba z doby 16. století, kdy se ručičkové hodiny poprvé objevují, u kterých se skutečně ručička pohybuje proti směru hodinových ručiček. Připomíná ty sluneční hodiny, které jsou ve vertikální poloze na stěně,“ odpověděl Děcký.  

Nejznámější příklad ručičkových hodin, které běží jakoby pozpátku, bychom našli v katedrále v německém Münsteru.  

O směru hodinových rušiček rozhodla také latinka  

Proč ale nakonec převážil směr, kterým se na severní polokouli pohybuje stín ve slunečních hodinách vodorovných a nikoliv nástěnných? Podle Martina Děckého mohl toto rozhodnutí ovlivnit i směr psaní latinky zleva doprava: 

„Zřejmě to souvisí s tím, že označení hodin na ciferníku začíná 1, 2, 3 a tak dále a v tomto směru je to na ciferníku napsáno tak, jak jsme v latince zvyklí psát, tedy zleva doprava. To byl možná převažující důvod, proč byl nakonec zvolen právě tento směr. Této hypotéze trochu nahrává to, že na židovských synagogách bývají ručičky, které se otáčejí obráceně mnohem častější než třeba na křesťanských kostelích nebo nenáboženských stavbách, právě proto, že v hebrejštině se píše zprava doleva.“  

Přesvědčit bychom se o tom mohli na Židovské radnici na pražském Starém Městě, hned naproti Staronové synagoze. 

Ručičky nejenže se tu pohybují proti zaběhanému směru, ale navíc ještě ta menší ukazuje minuty, zatímco větší hodiny. 

Další podrobnosti vám nabídne Magazín Leonardo od 21:40.  

Pořad: Ranní Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: denně 06:00-10:00  |  Délka pořadu: 4 hodiny  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace