Islámští teroristé ničí a loupí památky na starověký Blízký východ
Co všechno ztrácíme? Zprávy z novin nám říkají, že teroristická skupina, která si říká Islámský stát, nejen ničí architektonické památky v Sýrii a Iráku, ale také čile obchoduje a prodává uloupené starožitnosti do zahraničí.
Pokud chcete vědět, o co přicházíme, můžete se vypravit do newyorského Metropolitního muzea.
Recenzent deníku New York Times píše, že je to složitá a velkolepá přehlídka, jakou proslulé newyorské muzeum zvládá lépe než kdokoli jiný. Dovede se přitom vypořádat i s okolností, že se jeho návštěvníci trochu ostýchají před neznámými věcmi. Ale to se rychle srovná.
Většina výstavy vede návštěvníka do světa, který je každý den v novinových titulcích. Je to Blízký východ včetně Egypta, Íránu, Iráku, Libanonu, Sýrie a části Turecka. Ve starověku i dnes tam najdete spoustu národů a etnik, mluví se tu mnoha jazyky a vyznává se tam řada náboženství. V tomto světě se vládne shora a stále se tu střídá násilí, mír, sousedství a kulturní výměna.
Úvodní síň vám představí svět na pokraji změny. Staré homérské civilizace – mykénská na řecké pevnině a mínojská na Krétě – jsou na ústupu, ale mezinárodní směna běží naplno. Cítíte její proud, který přináší exotické předměty z řeckých ostrovů, pocházející až ze 14. století před Kristem - na Rhodu vznikala malovaná keramika s typickým tématem Blízkého východu, zvaným „Pán zvířat“, a z ostrova Euboia pochází fajánsová kočka, která má jasně egyptské vzezření. Jsou tu i zlaté šperky, které nezapřou svůj původ z Babylonu.
S devátým stoletím před Kristem přichází drama a trauma, když v oblasti získává vojenskou převahu asyrská říše, která se zrodila v dnešním severním Iráku, a s ní kultura, kterou dnes označujeme jako typ A. U vchodu do asyrského oddělení stojí kamenný portrét krále Aššurnasirpala. Nápis na jeho hrudi hlásá jeho kosmickou suverenitu jako „krále vesmíru“ a dodává zeměpisné podrobnosti o jeho říši, rozprostřené od břehů Tigridu až k pobřeží Středozemního moře.
Asyrský původ má také svalnatý strážný duch s jestřábí hlavou. Ať byl jeho náboženský nebo politický význam jakýkoli, dnes nám připadá, že sloužil hlavně k tomu, aby vyvolal bázeň a srazil vás na kolena. Vytesané ilustrace příběhů z asyrských dějin nám připomínají dnešní plakáty a zdá se nám, že kážou jediný princip - moc má pravdu.
Panoramatický nástěnný reliéf ze sedmého století před Kristem, znázorňující asyrský střet s íránským královstvím Elamitů, je vytesán tak lehce a zručně, že zdálky vypadá jako jemně utkaná tapisérie. Až při pohledu zblízka uvidíme výjev masového vraždění. Muži se navzájem sekají, propichují a tlučou, a na scéně se hromadí mrtvoly.
Na menším panelu už chaos pominul a místo něj je tu hostina po bitvě, kde si asyrský král a jeho královna obřadně připíjejí v zahradě. Zdá se, že převažuje klid nastolený spravedlivou vládou. Ale když se pozorně podíváte vlevo, uvidíte uťatou hlavu poraženého elamitského krále, která visí na stromě.
Na dokonale vytesaných tvářích královského páru si všimnete, že obličeje mají vydloubané oči a nosy a ústa jsou odtesána. Dílo možná zničili vojáci babylonských armád, které porazily Asýrii na počátku sedmého století před Kristem. Žádná moc netrvá navěky. Newyorská výstava je nejen přehlídka imperiální moci, je to také seznam zaniklých států a království. Elamité, Pelištejci, neboli Filištíni, i Chetité – ti všichni zanechali svou stopu v umění, které je přežilo.
V jednom případě přinesla neštěstí moderní doba. Na začátku 20. století německý archeolog baron Max von Oppenheim odvezl lodí monumentální kamenné sochy syrsko-chetitského původu ze severovýchodní Sýrie do Berlína, kde je uskladnil v bývalé slévárně. Během spojeneckého náletu za 2. světové války začala budova hořet. Když hasiči namířili proudy vody na ještě kouřící ruiny, spousta horkých čedičových soch explodovala.
Ze zřejmých důvodů mají větší naději na přežití spíše méně nápadné a skladnější předměty. Na newyorské výstavě jich najdete bezpočet a mnoho jich pochází z Asýrie. K nejhezčím patří slonovinový reliéf, na němž lvice útočí na mladého muže – ale možná se k němu lísá. Ještě lépe dochovaná verze byla uloupena z Iráckého muzea v Bagdádu v roce 2003.
Asýrie byla především pozemní a Fénicie hlavně námořní velmoc. Féničané se plavili mezi přístavy v Libanonu, Sýrii, Egyptě, Řecku, na Kypru, v etruské Itálii a iberském Španělsku. Jejich největší kulturní přínos spočíval v mísení středozemních kultur. Na konci sedmého století se z Babylonie stala nová Asýrie, stejně nelítostná jako její předchůdkyně. Na obzoru už byl úsvit klasického Řecka a veliké perské říše. Ale to už je jiný příběh, ale i tentokrát bude vyprávět o vzestupech a pádech moci, o válkách i obchodu, ale především o nevyčerpatelné lidské tvořivosti.
Newyorská expozice také připomene návštěvníkovi, k čemu jsou vlastně muzea. Ukazují nám, co se nám podařilo uchovat z minulosti, ale současně si v nich můžeme udělat představu, co jsme ztratili a o co všechno ještě můžeme přijít.
Výstava Od Asýrie po Iberii na úsvitu klasického věku je v newyorském Metropolitním muzeu umění otevřena až do 4. ledna 2015.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
