Selfíčka Zlatého věku aneb vlastní podobizny ze slavné doby holandského malířství

Ale jak tito malíři ve skutečnosti vypadali? Dozvíte se to na výstavě, která se jmenuje Nizozemské autoportréty aneb Selfíčka Zlatého věku, o níž referuje mezinárodní internetový magazín Artdaily.

Návštěvníci se setkají tváří v tvář s legendárními umělci, jako byl Jan Steen, Rembrandt Van Rijn, Carel Fabritius nebo Gerrit Dou.

V 17. století vzniklo v Nizozemsku mnohem více vlastních podobizen než kdekoli jinde.

Mezi opravdové mistry tohoto oboru patřil samozřejmě Rembrandt, zatímco jiní po sobě zanechali třeba jen jeden autoportrét.

Výstava v Haagu nabízí stručný přehled tohoto žánru. Dvacet sedm obrazů, většinou zapůjčených, představuje různé typy vlastních podobizen.

Čtěte také

Může to být charakteristický autoportrét gentlemana z vyšší střední vrstvy, vlastní podobizna ve skupině jiných lidí - například členů jeho rodiny - autoportrét se zátiším, nebo se malíř zobrazil v nějaké roli - třeba lovce.

Logo|foto:Český rozhlas

Může to být i vlastní podobizna s atributy jeho povolání - paletou, štětci a malířským stojanem. Poslední kategorii najdeme zejména v holandském malířství.

Na vlastní podobizně vidíme, co její tvůrce pokládal za důležité a jak chápal svou profesi, význam a postavení ve světě.

Jeho zvídavý pohled se při práci upíral do zrcadla, ale my máme dojem, jako by se díval na nás.

Vlastní podobizna ukazuje, jak umělec vyhlížel, ale zároveň je z ní dobře patrné jeho malířské nadání.

V dnešní době se rozmohl autoportrét na fotografické momentce, tak zvané selfie, a vlastní podobizna je díky tomu velmi oblíbené téma.

Můžeme si ji pořídit velmi snadno na jakémkoli místě, v kterékoli denní době, a pokud chceme, můžeme jich mít i desítky za sebou.

Čtěte také

V sedmnáctém století bylo něco takového nepředstavitelné. Pokud chtěl mít člověk vlastní podobiznu, musel si ji nakreslit nebo namalovat.

Logo|foto:Český rozhlas

To se neobešlo bez dlouhého učení a neobyčejné řemeslné dovednosti, takže autoportrét byl dlouho výlučnou doménou výtvarných umělců.

Výstava v Haagu vysvětluje, jaké nacházeli možnosti, když chtěli zachytit výraz tváře, držení těla, oblečení, účes, charakteristické podrobnosti a pozadí.

V tom je významný rozdíl mezi tehdejší dobou a současností - jednou dospějeme k obrazu sebe sama obtížnou a zaujatou prací, a podruhé jen zmáčkneme spoušť fotoaparátu. Jedna věc se nezměnila - v obou případech se chceme představit.

Výstava Nizozemské autoportréty aneb Selfíčka Zlatého věku je k vidění do 3. ledna v obrazárně nizozemského národního muzea v Haagu, zvané Mauritshuis neboli Mořicův dům.

Zpracováno ze zahraničního tisku.