Tajemství úspěchu Trumpa a Sanderse? Voliči zbavení naděje na americký sen

Stejně jako vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, i Sanders zaujal především mladé voliče. Sám sebe označuje za socialistu, prosazuje model sociálního státu a z ekonomických problémů viní Wall Street - Foto: Michael Vadon

Stejně jako vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, i Sanders zaujal především mladé voliče. Sám sebe označuje za socialistu, prosazuje model sociálního státu a z ekonomických problémů viní Wall StreetFoto: Michael Vadon

Letošní primárky ve Spojených státech přinášejí zajímavé informace o náladách americké veřejnosti.

Zatím nejúspěšnějším republikánem je poněkud excentrický miliardář, majitel sítě kasin a hotelů a hvězda vlastní televizní reality show Donald Trump.  

Muž stojící mimo tradiční republikánské elity často hraje na xenofobní notu a slibuje navrátit Americe její dominantní postavení. 

V táboře demokratů se zase favoritce Hillary Clintonové vynořil nečekaně silný oponent v podobě vermontského senátora Bernieho Sanderse. Čtyřiasedmdesátiletý Sanders se označuje za socialistu, prosazuje skandinávský model sociálního státu a z problémů Spojených států viní především nekontrolované elity na Wall Street. 

Přestože oba kandidáti, Trump i Sanders, stojí v mnoha ohledech na přesně opačných pólech, mají toho jejich podporovatelé společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.  

Čtěte také: Američané mají na výběr mezi dvěma cestami k finančnímu úpadku

Alespoň podle profesora politické filozofie na Harvardově univerzitě Michaela Sandela, který své postřehy uveřejnil v britském deníku Guardian. Úspěch obou mužů podle něj vyplývá především z toho, že americký sen je pro většinu Američanů dávno pouhou iluzí. 

Regulujme Wall Street 

Stejně jako vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, i Sanders zaujal především mladé voliče. V New Hampshire a Nevadě ho volilo 80 % voličů mladších 30ti let. V kontrastu k obezřetné a vypočítavé Clintonové je oslovil především svým přímým a autentickým vystupováním. 

Čtěte také: Zakladatelka organizace Woman Ready for Hillary: Clintonová potřebuje získat ženské hlasy

Sanders prosazuje omezení nerovnosti a kontrolu velkých bank. Zaujal také bojem proti moci velkých peněz v politice. Varuje, že Clintonová – stejně jako jiní demokratičtí politici v minulosti – je příliš navázaná na Wall Street, než aby byla schopná se bankám skutečně postavit. Finančníci jí přispěli na kampaň 15 miliony dolarů, kdežto Sanders přijímá dotace od drobných podporovatelů. 

Sanders varuje, že Clintonová je příliš navázaná na Wall Street, než aby byla schopná se bankám skutečně postavit - Foto: Noemi Fingerlandová

Sanders varuje, že Clintonová je příliš navázaná na Wall Street, než aby byla schopná se bankám skutečně postavitFoto: Noemi Fingerlandová

Clintonová přímo těžila ze štědrosti finančních korporací, které jí za různé projevy zaplatily v součtu 20 milionů dolarů. Jen společnost Goldman Sachs – smutně proslulá například nedávným falšováním ratingu Řecka – jí zaplatila skoro 700 tisíc dolarů za pouhé tři přednášky. 

Sanders je podle svých slov přesvědčen, že regulační reformy, které následovaly po finanční krizi v roce 2008, nebyly dostatečné. Chce zlomit moc velkých bank a oddělit běžné bankovní služby a rizikové investice. Na finanční spekulace chce uvalit zvláštní daň a ziskem z daně financovat veřejné školství bez poplatků. Chce také výrazně prohloubit Obamovu zdravotnickou reformu. 

Naopak Clintonová tvrdí, že Sandersovy návrhy jsou nereálné, a vyslovuje se pro umírněnější změny. Zdůrazňuje svoji zkušenost se zahraniční politikou, díky které, jak říká, bude schopná lépe hájit americké zájmy ve světě.  

Čtěte také: Jefim Fištejn: Spor o Obamovo dědictví

Na to ovšem Sanders reaguje slovy, že dobrý úsudek je lepší než zkušenost, a připomíná, jak hlasoval proti Bushově invazi do Iráku, kterou Clintonová naopak podpořila. 

Příjmová nerovnost je v USA největší od 20. let 20. století 

Jak dále čteme v britském Guardianu, překvapivý úspěch Sandersovy kampaně odráží frustraci Američanů z prohlubující se nerovnosti ve společnosti. Nerovnost se zvětšuje už několik desetiletí a demokraté proti tomu zatím nedokázali nabídnout žádnou funkční politiku. Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století. Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik, co 90 % ostatních Američanů. 

Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století. Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik, co 90 % ostatních Američanů - Foto: Dorothea Lange, CC0 Public domain

Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století. Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik, co 90 % ostatních AmeričanůFoto: Dorothea Lange, CC0 Public domain

Byla to přitom právě vláda demokrata Billa Clintona na konci 90. let, která významně deregulovala finanční průmysl. A když se uprostřed finanční krize stal prezidentem Barack Obama, dosadil opět ty samé ekonomické poradce, kteří prosazovali deregulaci Wall Street za Clintonovy administrativy. 

Na jejich radu tehdy zachránil banky penězi daňových poplatníků, na oplátku ale požadoval skutečně málo. Neprosadil žádnou významnější kontrolu finančního sektoru a jen malou pomoc lidem splácejícím hypotéky za nemovitosti, jejichž cena po prasknutí investiční bubliny prudce spadla. 

Nejvyšší soud Spojených států také zrušil návrhy na jakákoli omezení sponzorských příspěvků na kampaně politiků. Omezovalo by to podle něj svobodu projevu. Velké peníze tak mohou dominovat politice bez jakýchkoli omezení. Z analýzy listu New York Times vyplývá, že více než polovina všech peněz věnovaných demokratickým i republikánským kandidátům pocházela od pouhých 158 zámožných rodin. 

Budeme jenom vítězit. Až vás to začne nudit 

Rostoucí averze vůči současnému systému ale posiluje i kampaň Donalda Trumpa. Frustrace běžných Američanů hledá své vybití jak na levici, tak na pravici. Trump stejně jako mnoho populistů v Evropě vsadil na téma imigrace. Deportoval by 12 milionů lidí, kteří žijí ve Spojených státech bez legálního povolení.  

Kamkoli se Trump podívá, tam podle svých slov vidí, jak Amerika prohrává a ztrácí moc. Jeho ústředním slibem je, že to změní. „Až budu prezidentem, půjdeme od vítězství k vítězství, až vás to bude nudit,“ slibuje - Foto:  ČTK/AP, Andrew Harnik

Kamkoli se Trump podívá, tam podle svých slov vidí, jak Amerika prohrává a ztrácí moc. Jeho ústředním slibem je, že to změní. „Až budu prezidentem, půjdeme od vítězství k vítězství, až vás to bude nudit,“ slibujeFoto:  ČTK/AP, Andrew Harnik

Aby dalším zabránil ve vstupu do země, navrhuje postavit plot kolem celé více než tři tisíce kilometrů dlouhé hranice mezi Spojenými státy a Mexikem. A celou stavbu navíc naúčtovat Mexiku. 

Trumpova silácká prohlášení nacházejí ohlas mezi dělníky, kteří se obávají, že jim imigranti vezmou práci. Zároveň ale cílí ještě dál. Jeho antiimigrantská rétorika je součástí ústředního volebního hesla, slibu, že udělá z Ameriky znovu velmoc číslo jedna. 

Trump kritizuje americký obchodní deficit s Čínou, požaduje tvrdou akci proti teroristům z takzvaného Islámského státu a brojí proti dohodě s Íránem.  

Kamkoli se Trump podívá, tam podle svých slov vidí, jak Amerika prohrává a ztrácí moc. Jeho ústředním slibem je, že to změní. „Až budu prezidentem, půjdeme od vítězství k vítězství, až vás to bude nudit,“ slibuje. Na tuto rétoriku neslyší jen nacionalisté, ale i dělníci, kteří se cítí ekonomicky i kulturně ponižovaní. 

Různé vize, stejné kořeny nespokojenosti 

Navzdory ideologickým rozdílům těží Sanders i Trump ze stejného zdroje nespokojenosti. Oba mluví k těm, kdo se cítí bezmocní tváří v tvář moci velkých peněz. Oba jsou také kritičtí k politikům hlavního proudu, kteří se naučili ze současného systému profitovat.  

Čtěte také: Karel Sedláček: Nekorektní politická fraška

Sanders i Trump odmítli podporu takzvaných Super Pacs, nezávislých organizací, které jsou schopné nashromáždit skoro neomezené toky peněz na podporu kandidátů. Sanders vsadil na miliony drobných přispěvatelů, kteří posílají peníze online, kdežto miliardář Trump si platí kampaň ze svého. 

Sanders vsadil na miliony drobných přispěvatelů, kteří posílají peníze online, kdežto miliardář Trump si platí kampaň ze svého - Foto: Michael Vadon

Sanders vsadil na miliony drobných přispěvatelů, kteří posílají peníze online, kdežto miliardář Trump si platí kampaň ze svéhoFoto: Michael Vadon

Oba ale shodně kritizují systém, který v praxi umožňuje velkým korporacím a bohatým jedincům kupovat si politický vliv. Sám Trump se přitom otevřeně přiznal, že jako byznysmen sám neváhal tučně přispívat politikům na kampaně v očekávání následných výhod. 

Podobnosti ale nekončí ani tady. Stejně jako Sanders ani Trump se netají opovržením vůči bohatým manažerům nejrůznějších investičních fondů, kteří krátí své daně z příjmů natolik, že víc odvádí i jejich sekretářka. S podobnou kritikou by měl Trump jistě větší úspěch spíš na protestech hnutí Occupy Wall Street než na kongresu Republikánské strany. 

Trump kritizuje i smlouvy o volném obchodu, jako je Transpacifická smlouva, která vede ke ztrátám pracovních míst a jejich přesunu do chudších zemí. Obdobná kritika ze strany Sanderse dokonce donutila Hillary Clintonovou, aby obrátila a začala smlouvu kritizovat také, přestože se původně jako ministryně zahraničí podílela na její přípravě. 

Trump děsí republikány také kritikou války v Iráku, kterou označuje za katastrofu. Nerozpakuje se připomínat, že George Bush lhal o důvodech, které v roce 2003 vedly k invazi do Iráku, píše profesor politické filozofie Michael Sandel a dodává: 

Americký sen přestává být pro většinu Američanů reálný 

Neočekávaný ohlas, který kampaně Trumpa a Sanderse vyvolaly, ovšem nelze hodnotit jako posun Ameriky více doleva nebo doprava. Znamená spíše lidový protest proti neoliberálnímu ekonomickému systému, který přijal za svůj establishment republikánů i demokratů. Protest proti systému, který přináší okázalé zisky těm nahoře a bere jistoty všem ostatním. 

Čtěte také: Americký sen je mrtvý, říká Trump a slibuje ho přivést zpět. Pokud bude zvolen prezidentem

Vzestup Sanderse a Trumpa nesouvisí ani tak s ideologií, jako spíše s obavou, že americký sen se stává pouhou chimérou. To má na mysli Sanders, když mluví o systému, který stojí proti obyčejným Američanům, a to říká i Trump, když mluví o tom, že Amerika už nevyhrává jako kdysi. Oba vyjadřují strach lidí, kteří cítí, že ztrácejí kontrolu nad silami, jež řídí jejich životy. 

Americký sen se stává nedosažitelným. Tvrdá práce a dodržování pravidel už nutně nevede k úspěchu – paradoxně oproti třeba Německu, Francii nebo Skandinávii - Foto:  Finetooth

Americký sen se stává nedosažitelným. Tvrdá práce a dodržování pravidel už nutně nevede k úspěchu – paradoxně oproti třeba Německu, Francii nebo SkandináviiFoto:  Finetooth

Americký sen nikdy nestál na zmírňování nerovnosti v příjmech nebo v bohatství. Jeho síla byla v tom, že umožňoval lidem vypracovat se a nabídnout vlastním dětem šanci na lepší život.  

Američané se na rozdíl od Evropanů tolik nestarali o nerovnost, ale zakládali si na tom, že mají šanci opustit třídu, do které se narodí. Možnost pohybu napříč socioekonomickými třídami je tradičně americkým měřítkem svobody. 

Jenže v posledních desetiletích se začal tento sen jaksi kazit. Víra celých generací, že uspějí ti, kdo tvrdě pracují a dodržují pravidla, přestala odpovídat zkušenosti dělnické i střední třídy. Stále rostoucí nerovnost nevyvažovala možnost vzestupu. Možnost vymanit se z chudoby naopak ještě klesala. 

Sociální mobilita ve Spojených státech zaostává oproti naprosté většině evropských zemí. Americký sen tak dnes paradoxně přežívá spíše ve skandinávských zemích, Německu nebo Francii než ve Spojených státech. 

 

Kandidáti na amerického prezidenta Trump a Sanders toho mají společného víc, než by se na první pohled zdálo. Íránská společnost je svobodomyslnější, než konzervativní elity a ve střednědobém horizontu si vymůže změnu systému... Připravil D. Radovanovič.

Vložit na svůj web

Jestliže se tedy ukazuje, že sociální mobilita přestává být realitou pro naprostou většinu Američanů, bude muset tato země znovu zvážit význam rovnosti. Sanders a Trump mohou takové změně hodnot napomoci. Zda se tak ale skutečně stane, zůstává zatím nejisté, soudí politický filozof Michael Sandel v deníku Guardian. 

Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace