Donald Trump a upadající prestiž demokracie

12. říjen 2016

„Jak se to mohlo stát? Jak to mohlo tak daleko zajít? Diskuse před prezidentskými volbami by nám měla ukazovat to nejlepší z demokracie. Místo toho se druhá předvolební debata kandidátů na amerického prezidenta vinula kolem špinavých obvinění ze sexuálního napadení, hrozeb, lží a vzájemného opovržení“ píše v deníku Financial Times zahraničněpolitický komentátor Gideon Rachman.

Jak dodává, v jednu chvíli se republikánský kandidát Donald Trump dokonce chlubil, že jeho demokratická rivalka Hillary Clintonová by „byla ve vězení“, pokud by on zodpovídal za právní systém. Političtí soupeři prezidenta se ale dostali do vězení v Zimbabwe. Poté, co vyhrál Robert Mugabe. Amerika a její demokracie ale znamená žít podle odlišných standardů,“ podotýká Rachman a pokračuje:

Trumpovo ponižující představení

Spektákl, jaký jsme mohli vidět v neděli večer, svou trapností neponižuje jen Spojené státy. Amerika je obecně považována za „vůdce svobodného světa.“ Takže hrozí, že Trumpův vzestup poškodí pověst, sílu i význam demokracie na celém světě. A nejedná se jen o svět idejí. Autoritářství a antiamerikanismus sílí. Vlády v Pekingu a Moskvě jsou čím dál sebevědomější. Silné a imponující Spojené státy by přitom měly být v čele světových demokracií. Namísto toho jsme byli svědky depresivního a ponižujícího představení druhé předvolební debaty, hodnotí komentátor deníku Financial Times.

Dokonce ale i ve svém současném neutěšeném stavu prezidentské debaty ukázaly drama a energii charakteristické pro americkou politiku. Miliony lidí na celém světě sledovaly střetnutí dvou soupeřů v souboji o post prezidenta nejmocnější země. Příští zasedání čínského Národního lidového kongresu tolik lidí nepřitáhjne a nevyvolá ani takovou pozornost. Je také pravda, že ani čínský prezident Si Ťin-pching, ani prezident Vladimir Putin v Rusku by nikdy nemohli být vystaveni někdy až brutální veřejné kontrole svých záměrů, jaké jsou američtí politici vystaveni denně. Symbolické je, že místo toho minulý týden poslala ruská Státní duma Putinovi k narozeninám 450 růží. A komentátor Rachman pokračuje:

Přirovnání ke smradlavému skunkovi

I tak ale byla druhá předvolební debata zoufale ubohou reklamou na americkou demokracii. Trump v určitých ohledech skutečně zatáhl některé zhoubné rysy ruské a čínské politiky do USA. Jednou ze silných stránek západního demokratického systému je, že svobodný tisk a otevřená debata jsou určeny k odhalení lží. Přesto Trump kolem sebe rozstřikuje lži podobně jako skunk pachové výměšky, když se snaží zastrašit nepřátele. Trumpova metoda vytváří takový zmatek, že pravda prostě zůstává pohřbená pod nánosem klamů. To je charakteristické také pro současnou ruskou propagandu. Její systém popsal britský novinář ruského původu Peter Pomerantsev v knížce s příhodným názvem Nic není pravda a všechno je možné.

Čínská výzva americké demokratické ideologii je jemnější. A snad i nebezpečnější. Protože Peking, na rozdíl od Moskvy, může tvrdit, že svou zemi řídí dobře. Měřeno paritou kupní síly je totiž Čína největší světovou ekonomikou. Číňané tvrdí, že jejich systém generuje vůdce podle zásluh. Vybrán je po desetiletích důkladného posuzování schopností. Prezident Si Ťin-pching se dostal na vrchol po mnoha letech práce v provinciích a v různých vládních pozicích. Jeho způsobilost řídit zemi musela ustát zkoušku vrstevníky, nikoliv voliči.

Agenti, co chtějí zasít chaos

Číňané zatím neprohlašují, že jejich systém by měl být uplatněn na celém světě. Ale neustále označují stoupence touhy po liberálnějším politickém systému za agenty Ameriky, kteří se snaží „zasít chaos“. Jako prostý příklad slouží dění v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu. Přístupem vládní moci sužovaní liberálové v Rusku nebo v Číně potřebují dobře fungující americkou demokracii jako podporu a inspiraci. Místo toho vidí systém, který produkuje lidi typu Donalda Trumpa. Muže, jehož politický styl se více blíží stylu prezidenta Putina než prezidenta Baracka Obamy. A komentátor listu Financial Times dodává:

Čínská vlajka

„V Pekingu mi bylo nedávno řečeno, že mnohým čínským představitelům se líbí představa Trumpa jako amerického prezidenta. „Protože díky němu Amerika vypadá špatně“. Naproti tomu stojí američtí spojenci po celém světě, kteří jsou a budou upřímně zděšeni případným novým pánem Oválné pracovny. Obsazené nevypočitatelným izolacionistickým narcistou Trumpem,“ píše komentátor Rachman.

Samozřejmě americká politika zažila své padouchy a melodramata i v minulosti. První velký americký politický skandál byla aféra Watergate. Sledoval jsem ji jako dítě,“ uvádí komentátor a vzpomíná na skandální nahrávky „padoucha“ Richarda Nixona. Bývalý prezident svým klením a cynismem Američany šokoval a pohoršil. Ale způsob, jakým se systém Spojených států - soudy, tisk a Kongres – s Nixonem vypořádaly, byl nakonec velmi působivý. A i přes Nixonovy nedostatky nikdo nepochyboval, že měl zkušenosti, inteligenci, a schopnosti, aby mohl zastávat úřad prezidenta.

Státy v maléru

Naproti tomu Donald Trump očividně postrádá jakoukoliv kvalifikaci pro pozici, o kterou se uchází. Navíc uvrhl celý systém Spojených států do zmatku, který zmítá médii i samotnou Republikánskou stranou. Skutečnost, že více než 40 procent Američanů, a většina bělochů, pro něj pravděpodobně bude hlasovat, naznačuje, že Spojené státy jsou v maléru. Samozřejmě teď můžeme vypočítat všechny okolnosti, které napomohly tuto nemoc stvořit. Patří mezi ně ekonomická stagnace, sociální nerovnost, ilegální imigrace, vzestup sociálních médií. Ale důležitý je výsledek, který ohrožuje prestiž demokracie na celém světě. A v komentáři listu Financial Times dále čteme:

Jestliže se Hillary Clintonová dostane do Bílého domu, úleva bude znatelná v celém západním světě. Stejně tak jako zklamání v Moskvě a možná i v Pekingu. Bude ovšem velmi těžké vymazat vzpomínku na tuto kampaň. Před celým světem vyobrazila společnost ve Spojených státech jako problémovou, rozdělenou a podléhající lžím a klamu. V důsledku byla už nyní uštědřena závažná rána renomé a moci Západu, uzavírá zahraničněpolitický komentátor listu Financial Times Gideon Rachman.

autor: thk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.