Lovci pomáhají „zachraňovat“ africká zvířata před pytláky. Neetické, kritizují ochránci

25. červen 2017

Navrácení divokých zvířat do mozambického národního parku Zinave je z velké části financováno z rekreačního lovu. Přesun šesti tisíc zvířat z ochranného zařízení v sousedním Zimbabwe do Mozambiku by nebyl možný bez peněz od vydatně utrácejících lovců trofejí.

O projektu se rozepisuje britský deník Guardian.

Noemova archa na kolech, dalo by se říct. Desítky nákladních aut převážejí přes zimbabwskou savanu slony, žirafy, buvoly africké, zebry a další pro kontinent charakteristické druhy.

Zvířata absolvují šet set kilometrů dlouhou cestu, než dorazí do nového domova, národního parku Zinave. Park obdrží zvířata darem od rezervace Sango. V rezervaci se provozuje rekreační lov a podle majitele Wilfrieda Pabsta umožnily darování zvířat do Zinave právě zisky z lovu divokých zvířat.

„Dlouhodobě udržitelné zužitkování“

„V odlehlých oblastech a v zemích, kde je málo turistů a vysoká nezaměstnanost, je prakticky nemožné provozovat ochranné zařízení jako je Sango bez příjmů z dlouhodobě udržitelného zužitkování,“ domnívá se Pabst.

Pod pojmem „dlouhodobě udržitelné zužitkování“ se skrývá „využití“ divoké zvěře pro rekreační lov. Pabst koupil Sango v roce 1993, pro veřejnost se zařízení otevřelo o deset let později. Lovci údajně přinášejí až šedesát procent tržeb, potřebných pro udržení provozu. Dalších třicet pak jde z kapsy německého podnikatele, píše Guardian.

Sango je přístupné i turistům, kteří neloví. Podle majitele však není možné přilákat do odlehlé oblasti tolik návštěvníků, aby přinesli zisk odpovídající zisku z lovu. Lovci trofejí jsou ochotni cestovat dlouhé vzdálenosti a zaplatit desítky tisíc dolarů, aby mohli lovit ikonická zvířata, jako jsou krokodýli, sloni a lvi.

Logo

V následujících šesti letech daruje Pabst celkem šest tisíc savců ze zařízení Sango do národního parku Zinave. Přesun proběhne v rámci programu nadace Peace Park, jehož cílem je oživit rozsáhlé plochy v nadnárodní chráněné oblasti Great Limpopo.

Patnáct let trvala v Mozambiku občanská válka, která zanechala dříve věhlasné národní parky zpustošené. Chybí v nich zvířata dost velká k lovu. Různé organizace v současnosti podnikají kroky k navrácení fauny do Mozambiku, často právě dovozem zvířat ze sousedních zemí.

Tomu říkáme ochrana?

Masha Kalininová z americké organizace na ochranu zvířat Humane Society International považuje plán na dovoz tisíců zvířat ze Zimbabwe do Mozambiku za „scestný“ a „potenciálně smrtelný“ pro jednotlivá zvířata. Přeprava zvířat na takové vzdálenosti je riskantní, loni cestu z Jihoafrické republiky do Zinave nepřežil jeden z přepravovaných slonů.

„Za posledních pět let přišel Mozambik pytlačením bezmála o polovinu sloní populace. Jihoafrická republika a Zimbabwe teď do země posílají zvířata, aby tam mohla padnout za oběť lovcům nebo pytlákům. Tomu říkáme ochrana?“ ptá se expertka.

Navrátit do Zimbabwe velká zvířat ale bez dovozu ze sousedních zemí nebude možné. Tímto způsobem byly v jiném národním parku, Gorongosa, úspěšně obnoveny populace velkých zvířat zničené válkou. Jednalo se ale o výrazně menší projekt. Pytláctví je vážným problémem nejen v Mozambiku, ale i v Zimbabwe a většině ostatních zemí. Jen málo afrických savců žije mimo ohrožení globální pytláckou krizí.

Pabst tvrdí, že darováním zvířat do parku mu neplyne žádný příjem a že savce daruje v rámci ochrany životního prostředí. Transport zvířat, včetně skupiny veterinářů, správců parku, ekologů, řidičů a pilotů vrtulníků, financuje nadace Peace Park.

Impala, africká antilopa

Kalininová trvá na tom, že Pabstova rezervace je ve skutečnosti komerčním rančem s divokými zvířaty. Nejde podle ní o ochranu zvířat, ale o jejich prodej lovcům trofejí. Přes veškeré snahy loveckých skupin prezentovat se jako ekologicky angažované je rekreační lov „neetický, ohrožuje neničivé formy turismu, nepřispívá k ochraně životního prostředí a přináší jen nepatrné ekonomické výhody.“

Regulovaný lov zvířatům prospívá

Pabst má jiný názor. Kdyby byl rekreační lov v Zimbabwe zakázán, došly by mu rychle finanční prostředky a většinu ze dvou set tisíc zvířat by do roka pozabíjeli pytláci. V zařízení Sango se z velkých zvířat neloví pouze nosorožci a psi hyenovití, protože to jsou ohrožené, zákonem chráněné druhy. „Udržitelný lov znamená, že úbytek nebrzdí růst a nenechá populaci daného druhu poklesnout pod hranici ekologické udržitelnosti,“ vysvětluje Pabst. V rezervaci se ročně uloví asi dvě stě zvířat z celkem dvou set tisíc chovaných kusů.

Mezinárodní rada pro ochranu zvěře, globálně operující nezisková organizace, považuje turismus spojený s rekreačním lovem za důležitý prostředek v boji proti pytláctví. Z regulovaného lovu v rezervacích mají místní komunity užitek, například pracovní příležitosti. Bez těch by měli tendenci pytlačit a zabíjet například slony nebo lvy, kteří podle nich ohrožují živobytí komunity.

Studie z roku 2010 ukázala, že hlavní příčinou výrazného úbytku divokých zvířat je prudký nárůst lidské populace. Například v Keni stoupl počet obyvatel za posledních 40 let z méně než patnácti milionů na současných 48 milionů, v jiných zemích je trend podobný. Vliv rekreačního lovu na životní prostředí, ať už je pozitivní nebo negativní, je tedy s velkou pravděpodobností výrazně menší, než jeho zastánci i odpůrci tvrdí.

Afrika - afričanky - trh v Gambii - africký - černoši

V Zimbabwe se mezitím vydávají stovky zvířat na cestu do Mozambiku. Pokud vše půjde podle plánu, národní park Zinave zase ožije, uzavírá britský deník Guardian.

Spustit audio