Syrský diktátor Bašár Asad vyhrál válku s pomocí okupačních sil
Syrský prezident Bašár Asad vyhrál válku, konstatuje server katarské televizní stanice Al-Džazíra. Na své straně měl hned dvě okupační mocnosti, Rusko a Írán. A zatímco ty za něj bojují na východě a jihu země, Asad může okázale předvádět údajnou stabilitu v Damašku, kde fungují i noční kluby. Až ale válka doopravdy skončí, Asad nebude mít všelidový mandát k vládě – bude dál tyranem podporovaným zahraniční okupací. Ještě v roce 2012 a začátkem roku následujícího jeho režim rychle ztrácel kontrolu nad venkovskými oblastmi Sýrie a rostl počet armádních dezertérů, kteří nechtěli poslouchat jeho rozkazy a střílet nevinné demonstranty. Výhodu v terénu měla Svobodná syrská armáda a islamistické skupiny podporované Západem a státy v Perském zálivu.
A tak začali do země přicházet Íránci. Když v roce 2013 Syřané z Damašku hlásili, že jich přijíždějí celé autobusy, byli obviňováni z přehánění. Dva roky nato už Íránci bojovali za Asada a moc se jim nedařilo. O dva měsíce později zahájilo Rusko „pouze vzdušnou protiteroristickou operaci“ bombardováním pozic Svobodné syrské armády. Když opoziční síly koncem roku 2015 oznámily, že zajaly a zabily ruského vojáka, analytici stále tvrdili, že Moskva jen útočí ze vzduchu a dodává Asadovi zbraně a nikdy by nenasadila pozemní síly.
Verbování okrajových skupin
Rusko i Írán ale začaly postupně přiznávat, že na syrském bojišti umírají jejich vojáci. Podle odhadů z roku 2015 klesl počet Asadových mužů ve zbrani na zhruba 80 tisíc a rok nato bylo v Sýrii na 70 tisíc Íránců a 10 tisíc Rusů. Zároveň obě země verbovaly okrajové skupiny, aby za ně v Sýrii bojovaly. Írán vyslal asi 20 tisíc Afghánců, z nichž některé přinutil pod hrozbou vězení.
Rusko zase dodalo 1200 Čečenců a „dobrovolníků“ z Ingušska. Tento trend bude mít přímý a trvalý dopad na syrskou společenskou strukturu, protože zvýší nedůvěru mezi obyvateli a ohrozí zbytky křehkých vazeb v zemi. Jedna studie syrské opozice z letošního dubna cituje zprávu Asadova ministerstva obrany, podle které Írán řídí až 90 tisíc Syřanů v místních milicích. Většinou je tvoří šíité z řad civilního obyvatelstva a dezertéři z vládní Syrské arabské armády.
Podpora odboje?
Syrský prezident podle Al-Džazíry vojenské dění v terénu neovládá. Írán proklamuje, že cílem jeho intervence v Sýrii je podpora odboje proti Izraeli a ochrana syrské suverenity. Rusko zase jako důvod udává boj proti západnímu imperialismu a terorismu. Intervence se ale proměnila v okupaci, ze které mají obě země politický a ekonomický prospěch.
Když koncem loňského roku zničily Sýrie, Írán a Rusko Aleppo, získala za odměnu íránská firma Mabna mnohamilionové kontrakty na obnovu elektrické sítě ve městě. Už v letech 2014 a 2015 se objevily zprávy, že íránští podnikatelé skupují obchody a firmy v Damašku a Homsu i farmy a pozemky poblíž náboženských míst. Politické a vojenské zisky jsou důležité i pro Rusko. Jedna dohoda s Asadem dává Moskvě na padesát let k dispozici přístav a námořní základnu v Tartúsu a leteckou základnu Hmímím v Latákii.
Ruský prostředník
Asad před půldruhým rokem podepsal s Ruskem dohody týkající se infrastruktury v hodnotě jedné miliardy dolarů. Nejméně jedna ruská firma údajně získala smlouvy, které jí slibují pětadvacetiprocentní podíl na zisku z ropy na vrtech, které Rusové osvobodí a zajistí. Rusko je dnes navíc považováno za prostředníka ve všech záležitostech týkajících se Sýrie. Dokonce i státy, které jsou proti Asadovi, dnes sledují ruské signály o dalších krocích v zemi. A prezident Bašár Asad ztratil nejen vojenskou kontrolu nad svou zemí, ale i nad jejím hospodářstvím.
Írán a Rusko Asada dál využívají. Dokud bude poslušným tyranem a bude jim umožňovat, aby v Sýrii ovládaly své i syrské bojovníky, budou v jeho zemi dál realizovat svou vlastní agendu. A kdyby jim nemohl nabízet odměny, Teherán a Moskva si už vytvořily prostředí, ve kterém jeho přítomnost nepotřebují, zdůrazňuje Al-Džazíra.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
