Barmští návrháři se snaží zachovat tradiční módu. Přírodní látky ale vytlačuje levný textil

Barma je velmi pyšná na své tradiční kroje, kterých se díky vládě vojenské junty skoro nedotkl vliv homogenní západní módy. Ta je jinak v jihovýchodní Asii všudypřítomná - Foto: Thomas Schoch, Wikimedia Commons, licence GNU Free Documentation License, verze 1.2

Barma je velmi pyšná na své tradiční kroje, kterých se díky vládě vojenské junty skoro nedotkl vliv homogenní západní módy. Ta je jinak v jihovýchodní Asii všudypřítomnáFoto: Thomas Schoch, Wikimedia Commons, licence GNU Free Documentation License, verze 1.2

Z Barmy se stává velkovýrobna levného oblečení, ale tamní butiky využívají domácí módu, aby uchovaly domácí dědictví a zabezpečily zaměstnancům dobré pracovní podmínky, píše indický anglojazyčný deník Hindu.

Návrhářka vytváří ve svém butiku v centru Rangúnu vlastní kousky oblečení, přičemž využívá tradiční vzory a látky, často převzaté od barmských etnických menšin. Navrhuje typické rozšiřující se sukně, šaty a halenky. 

K odvážným plisovaným šatům například přidává uzavřený výstřih inngyi, úzké blůzy, kterou barmské ženy zpravidla nosí s vypasovanou, sárí podobnou sukní.  

„Nám Barmáncům na našem tradičním oděvu opravdu záleží,“ řekla novinářům ve svém obchodě do hluku šicích strojů. „Když modernizujete oblečení, vycházející z tradičních vzorů, musíte dát pozor na to, aby nebylo moc nápadné, ale ani moc moderní.“ 

Vojenská izolace 

Barma je velmi pyšná na své tradiční kroje, kterých se díky vládě vojenské junty skoro nedotkl vliv homogenní západní módy. Ta je jinak v jihovýchodní Asii všudypřítomná. Junta ale na 50 let uzavřela zemi před vnějšími vlivy a přísně kontrolovala veškeré oblečení, které se objevovalo v oficiálních médiích. 

Návrhářka Ma Pont říká, že když v devadesátých letech navrhovala šaty pro státní televizní kanály, nikde se nesměl objevit ani kousek ramene nebo paže. „Nebyli jsme ve své práci opravdu svobodní,“ dodává. Móda byla v tomto období silně spojená s politikou. Stávalo se třeba, že ženy tajně žádaly své krejčí, aby jim ušili šaty, napodobující snadno rozpoznatelný styl opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij. 

Dvě prodavačky a švadleny v jednom. Upravují oblečení na přání zákazníků - Foto: Zdeněk Novák

Dvě prodavačky a švadleny v jednom. Upravují oblečení na přání zákazníkůFoto: Zdeněk Novák

Místní média tehdy psala, tvrdí deník Hindu, že nachové šaty, které na sobě měla v den, kdy ji v roce 2010 propustili po skoro dvou desítkách let z domácího vězení, se brzy začaly objevovat na rangúnských ulicích. Su Ťij, symbol demokracie, která se v posledním roce stala de facto vůdkyní první barmské civilní vlády za celé generace, stále obdivují pro její elegantní barmské šaty, které nosí, když se objevuje na veřejnosti. 

Ale i když hodně lidí doteď obdivuje tradiční oblečení, hlavně sarongu podobné longyi, které nosí muži i ženy, móda se začíná měnit. 

Velká a levná továrna 

Ve městě se objevuje stále více nákupních center, určených pro rostoucí rangúnskou střední třídu, a továrny na okrajích města chrlí díky dostupné mladé a levné pracovní síle oblečení pro mezinárodní značky. 

Návrhářka, se kterou mluvil deník Hindu zná odvrácenou stranu tohoto průmyslu z první ruky. Jako teenagerka měsíce pracovala v oděvní továrně na kraji města. Za týden si přitom nevydělala ani dva dolary. Tato zkušenost ji vedla k tomu, aby si otevřela vlastní butik, kde učí mladé ženy návrhářství a šití. Chce, aby je nikdy nepostihl podobný osud. 

„Zažila jsem tehdy věci typu, že jsem neměla na oběd víc než deset minut nebo že jsem nemohla jít na záchod, když jsem potřebovala, protože by to mohlo narušit práci u pásu,“ říká. „Pokud bude rychlá a neetická móda pokračovat, budeme tím trpět především my,“ dodává. 

Tkaní se věnují hlavně ženy - Foto: Jaromír Marek

Tkaní se věnují hlavně ženyFoto: Jaromír Marek

Z chudé, ale rozvíjející se Barmy se rychle stává nové centrum výroby pro velké oděvní továrny, které maximálním tempem vyrábějí levné oblečení pro módní giganty, jako H&M nebo Primark. Vývoz se za poslední finanční rok více než zdvojnásobil a podle oficiálních údajů přesáhl půldruhé miliardy dolarů. Ještě více by se měl zvýšit, až v říjnu skončí americké sankce, píše deník Hindu. 

Tkalcovská tradice umírá 

Oděvní průmysl sice pomáhá rozjet rychlý ekonomický růst, kritici ale říkají, že dělníci, kteří dostávají jednu z nejnižších mezd v Asii a mají minimální právní ochranu, z toho velký prospěch nemají. 

Jiní místní designéři, jako Mo Hom, usilují o to, aby zachránili před přílivem levných látek, dovážených z Thajska a Číny, stovky let staré barmské tkalcovství. Její butik v Rangúnu je plný barevných látek z bavlny a hedvábí, pocházejících ze států Čin a Šan, kde je na tradičních dřevěných tkalcovských stavech tkají celé měsíce. 

Barví se často přírodními látkami jako zelený čaj nebo jahody, které jim dodávají jemné odstíny. Mo Hom je kombinuje s tradičními etnickými vzory a střihy. „Místní tkalcovny opravdu umírají, protože na trhu po jejich výrobcích už není poptávka,“ říká Mo Hom, která svou profesi ovládla v New Yorku, kde do doby, než se v roce 2012 vrátila zpět do Barmy, také pracovala. „Spousta tkalcovství teď končí,“ dodává v závěru reportáže deníku Hindu designérka. 

Autor:  Miroslav Tomek
Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace