Básníci učí vědce: Neklaďte si nezodpověditelné otázky a carpe diem!

Původní latinský význam rčení Carpe diem je však obsáhlejší než jen dosyta si užívat zábavy. Motto by se dalo přeložit spíše jako využívej aktivně každého dne, ještě přesněji žij přítomností a příliš nemysli na zítřek - Foto: CC0 Public domain

Původní latinský význam rčení Carpe diem je však obsáhlejší než jen dosyta si užívat zábavy. Motto by se dalo přeložit spíše jako využívej aktivně každého dne, ještě přesněji žij přítomností a příliš nemysli na zítřekFoto: CC0 Public domain

Věda se většinou básnickým jazykem nezabývá. „A to je chyba,“ píše ve svém komentáři ve švýcarském listu Neue Zürcher Zeitung renomovaný německý psycholog a neurovědec Ernst Pöppel.

Přibližně před dvěma tisíci lety předpověděl římský básník Horatius, že jeho básně zůstanou nesmrtelné. „Postavil jsem pomník trvalejší kovu,“ prohlásil tehdy Horatius.  

I když v jeho slovech chybí jakákoli skromnost, měl pravdu, píše Pöppel. Nejznámější z Horatiových ód – číslo 11 – má jen osm řádků, a přesto patří k jeho nejslavnějším básním. Ostatně rčení „Carpe diem!“ – užívej dne – zná každý. 

Původní latinský význam je však obsáhlejší než jen dosyta si užívat zábavy. Motto by se dalo přeložit spíše jako využívej aktivně každého dne, ještě přesněji žij přítomností a příliš nemysli na zítřek. 

Přes poezii k velkým objevům 

Horatiova óda začíná radou. Básník v ní říká, abychom si nekladli otázky, které nemůžeme zodpovědět. A to je důležité poučení pro vědce. Jedná se o starou moudrost, kterou si musíme neustále připomínat. Účelem vědy musí být hledat správné otázky, píše Pöppel v Neue Zürcher Zeitung a ptá se. 

Jaká jsou vlastně kritéria pro správné otázky? Jak poznáme, že na otázku můžeme nalézt odpověď a že nás nezavede do oblasti iracionality? Jak se může matematik spolehnout na pouhou myšlenku, že lze něco dokázat bez toho, aniž by se zkoumanou oblastí dlouhé roky zabýval? 

„Intuice je svatý dar a racionalita je služebník. My jsme však vytvořili společnost, která slouží svému služebníkovi,“ prohlásil prý jednou Albert Einstein - Foto: Ferdinand Schmutzer (1870 - 1928), Licence Public Domain, volné dílo

„Intuice je svatý dar a racionalita je služebník. My jsme však vytvořili společnost, která slouží svému služebníkovi,“ prohlásil prý jednou Albert EinsteinFoto: Ferdinand Schmutzer (1870 - 1928), Licence Public Domain, volné dílo

Jak Pöppel dále píše, je patrné, že moc humanitních věd a intuice je silnější, než jsme si schopni připustit. Albert Einstein údajně jednou poznamenal: „Intuice je svatý dar a racionalita je služebník. My jsme však vytvořili společnost, která slouží svému služebníkovi.“ 

Poezie je často ztělesněním takové intuice, pokračuje Pöppel a dodává, že básnické řeči můžeme přidělit vysokou vědeckou hodnotu, protože nám otevírá dveře k potenciálním objevům. Pro toho, kdo čte s otevřenou myslí, se tak poezie může stát mostem a snadným spojením mezi nejrozličnějšími kulturami, píše Pöppel v Neue Zürcher Zeitung. 

Nemějte velká očekávání 

Právě proto není snadné básnictví zařadit výhradně mezi humanitní obory. Básně ve všech jazycích nám jedinečným způsobem nabízejí antropologické univerzálie a obohacují nás o kulturní zvláštnosti. Zároveň nám otevírají cestu do lidské povahy, prožívání a způsobu myšlení, kterou jinak často zastiňuje strohý akademický jazyk. 

Po svém varování o důležitosti vhodných otázek Horatius navrhuje, abychom jednoduše přijali skutečnost a dává nám další dobrou, i když pro člověka poněkud smutnou radu – totiž dávat méně prostoru našim velkým nadějím a očekáváním. To si podle Pöppela k srdci neberou především vědci, kteří se neustále snaží překračovat hranice lidských duševních sil. 

Je důležité si připomínat, že evoluce vytvořila určité meze v našem myšlení a chápání, které musíme akceptovat, myslí si Pöppel. Také jiné kultury, než je ta naše, na lidská omezení upozorňovaly. Před více než dvěma tisíci lety napsal čínský filozof Lao-c‘, že vědět, co nevím, je to nejlepší. 

Horatiova óda začíná radou. Básník v ní říká, abychom si nekladli otázky, které nemůžeme zodpovědět. A to je důležité poučení pro vědce - Foto: CC0 Public domain

Horatiova óda začíná radou. Básník v ní říká, abychom si nekladli otázky, které nemůžeme zodpovědět. A to je důležité poučení pro vědceFoto: CC0 Public domain

Není však jednoduché takový názor přijmout. A možná stejně tak nemožné je potlačit naši dychtivost po souvislostech. Jak jednou napsal francouzský básník Paul Verlaine: „Asi největší bolestí je nevědět proč.“ 

Očividně má většina básníků jisté ponětí o existenci lidské duševní mašinerie, která v nás probouzí touhu všechno racionalizovat.  

Pöppel však upozorňuje na jeden problém, kterým je jazyk sám. A ptá se, jestli je poezii skutečně možné přeložit. Anebo jestli je vůbec možné pravdivě přeložit vědecký jazyk. Podle psychologa Pöppela nikoli. 

Řeč není neutrální 

Jako příklad uvádí překlad zmíněného latinského „Carpe diem!“ do angličtiny, který zní: „Seize the present!“ – zmocni se přítomnosti.  

Pöppel se ptá, jestli existuje rovnocenná významová shoda zmiňovaného výrazu v čínštině, němčině nebo jakémkoli jiném jazyku. Anglické slovo present – přítomnost – totiž vyvolává jiné asociace než německé slovo Gegenwart a čínské slovo sien-caj, která obě vyjadřují přítomnost. 

Anglické present se pojí se smyslovou a okamžitou reprezentací, kdežto německé Gegenwart v sobě nese něco aktivujícího. Slovo Gegenwart v sobě obsahuje sloveso warten – o něco se starat, nebo čekat, což vyjadřuje děj zasahující do minulosti i budoucnosti. 

Čínské sien-caj je zase spojeno s existencí. Slovo tedy implikuje prostor jako místo zakoušení, a navíc nese aktivační náboj něco zakusit. A ačkoli si člověk jednotlivé významové spojitosti jediného slova během mluvení přesně neuvědomuje, musí si být vědom určitých tendencí, které odchylky ve slovních významech mohou způsobit, upozorňuje psycholog Pöppel. 

Musíme si být vědomi toho, že řeč, a to včetně té vědecké, není neutrální. Zatímco Horatius říká, že když mluvíme, ubíhá nám nepřející čas života, my bychom měli myslet na vědecké a politické debaty, které jsou plné slov vůbec nesouvisejících s vyřčeným obsahem. 

Autor:  Jakub Rerich
Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace