Britská policie odškodní aktivistky, se kterými udržovali poměr policejní agenti
Před několika lety otřásl Velkou Británií bizarní skandál, který připomínal spíše scény z béčkových špionážních filmů. Vyvolal mimo jiné otázku, kam až může policie při dohledu nad společností zajít.
Jak se ukázalo během následného vyšetřování, přísně tajná operace fungovala už od roku 1968.
Během ní se více než sto policejních agentů infiltrovalo mezi ekologické, mírové nebo protijaderné aktivisty. Agenti se vydávali za sympatizanty hnutí a v mnoha případech navázali s aktivistkami intimní poměr.
Výjimkou nebyly případy, kdy agenti žili s aktivistkami v paralelním vztahu i dlouhé roky, aniž by ženy tušily, že se ve skutečnosti jedná o policejní provokatéry. Z některých svazků se dokonce narodily děti. Policejní agenti přitom často měli své vlastní rodiny.
Teprve minulý pátek, téměř pět let po odhalení skandálu, se policie ženám omluvila a přislíbila zaplatit kompenzaci za způsobené trauma.
Jedna z obětí policejní hry vystupující pod pseudonymem Lisa Jonesová se při té příležitosti poprvé svěřila deníku Guardian se svým stěží uvěřitelným příběhem
„Byl pro mě mým nejbližším člověkem. Znal mě lépe než kdokoli jiný. A já si dlouho myslela, že znám stejně dobře jeho,“ popisuje svůj vztah Lisa.
Když zjistila, že je s jejím přítelem něco v nepořádku, dlouho zvažovala, jestli má pátrat po nesrovnalostech v jeho životě, nebo se o to více snažit vztah zachránit. Nakonec to byla právě ona a její přátelé, kdo odhalili jednu z nejpřísněji střežených tajných operací.
Její přítel se ve skutečnosti jmenoval Mark Kennedy. Do skupiny ekologických aktivistů se infiltroval na podzim 2003 pod jménem Mark Stone. Potetovaný chlapík s dlouhými vlasy se představil jako horolezec.
Když se s ním tehdy čerstvě 30letá Lisa setkala poprvé, hned na ni zapůsobil jako šarmantní a přátelský sympaťák s odzbrojujícím úsměvem. Do skupiny zapadl bez nejmenších problémů i proto, že koníčkem všech bylo lezení po horách.
Mark si rychle získal pověst přesvědčeného ekologického aktivisty. S Lisou trávil spoustu času. Podnikali spolu výlety na kole, lezecké výpravy a účastnili se demonstrací.
Když Lise zemřel otec, byl to právě Mark, kdo jí dodával největší podporu. Často jezdil na pár týdnů pryč, ale udržovali spolu běžný kontakt po telefonu a e-mailem.
Jeho mise zřejmě skončila v říjnu 2009 po schůzce s jeho řídícími orgány. Lisa si vybavuje, že v té době byl nervózní a odměřený. Policie údajně prohledala jeho dům poté, co byl zadržen během jedné demonstrace. Mark byl prý čím dál tím víc paranoidní.
„Tvrdil, že si musí dát přestávku a odletět za bratrem do Spojených států. Den předtím než zmizel, se choval opravdu podivně. Tvrdil, že ho sledují. Bála jsem se o jeho duševní zdraví,“ popisuje Lisa.
O několik měsíců později se Mark objevil znovu. Lisa ani její přátelé netušili, že odešel od policie, protože se chtěl vyhnout nudné kancelářské práci.
Svoji identitu Marka Stonea si ale ponechal dál. Vysvětlení jeho náhlého zmizení se ale Lisa nedočkala. Od té doby prý věděla, že něco není v pořádku.
Ke skutečnému odhalení ale došlo až v červenci 2010, tedy po sedmi letech jejich vztahu. Na společné dovolené v Itálii si Mark vyjel na kole.
Už trochu podezřívavá Lisa prohledala jeho věci a narazila na pas. Jaké ale bylo její překvapení, když si u fotografie svého přítele přečetla jméno Mark Kennedy. Ještě víc ji šokovalo, že měl podle pasu děti.
Lisa našla mobil, který Mark používal jen zřídka. Objevila v něm zprávy od dvou dětí, které ho oslovovaly „tati“. Tehdy prý Lisu poprvé napadlo, že by Mark mohl být tajným policejním agentem, ale myšlenku zaplašila jako nesmyslnou.
Místo toho ještě na chvíli uvěřila Markově historce, že se kdysi zapletl mezi dealery drog a že jeho blízkého kamaráda zastřelili přímo na ulici. On mu prý slíbil, že se o jeho dvě děti postará.
Lise tehdy přišel jakýkoli příběh šílený. Přesvědčilo ji ale, že Mark plakal celé hodiny a vypadal, že z něj spadlo obrovské břímě.
Podezření ale už v Lise klíčilo. „Zmítala jsem se mezi dojmem, že náš vztah snad nikdy nebyl lepší, a pocitem, že tam ještě pořád něco nesedí,“ popisuje žena. Nakonec jí to přece jen nedalo a požádala o pomoc přátele.
Pak už vzaly věci rychlý spád. Podařilo se jim nalézt rodný list Kennedyho syna, v němž bylo uvedeno, že otec je policista. Mark se sice vymlouval, že je ve Spojených státech, ale nebyl problém si zjistit, že se ve skutečnosti nachází se svojí ženou a dvěma dětmi v Irsku.
Lisa se ze šoku vzpamatovávala jen obtížně. Stejně jako byla zasažena Markovým podvodem, děsilo ji, že celou tuto bezprecedentní akci financoval stát. Agenti byli vybaveni pasy, řidičskými průkazy i bankovními účty, které měly potvrzovat jejich falešnou totožnost.
Lisa se dlouho vzpamatovávala z toho, že se po celou dobu neřídila jen vlastní vůlí, ale také přáním policistů, kteří skrze Marka ovlivňovali její život. Rozhodovali, kdy spolu půjdou ven nebo kterou demonstraci navštíví.
Lisin příběh odstartoval sérii odhalení, která vedla britskou ministryni vnitra Theresu Mayovou k zahájení vyšetřování policejních agentů. Toto vyšetřování může odhalit mnohé další prohřešky policie.
Lisa si ale nedělá iluze, že by všemu dění kolem své osoby někdy porozuměla do všech souvislostí. „Myslím, že se nikdy nedostanu do pozice, abych si byla jistá, že mě už nemůže nic překvapit,“ říká.
Podle svých slov ztratila mnoho iluzí. Největší otázkou pro ni zůstává, do jaké míry byla všechno jen hra a do jaké k ní Mark skutečně choval nějaké city.
Oceňuje sice omluvu policie, zároveň ale zdůrazňuje, že žádná omluva ani finanční částka nemůže vynahradit pocit bezmoci, že policie nahlížela i do těch nejintimnějších okamžiků jejího života.
„Mám problém věřit ostatním,“ řekla deníku Guardian žena, které bezprecedentní policejní intervence převrátila život vzhůru nohama. A to jen proto, že jako aktivistka usilovala o ekologicky šetrnější svět.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
