Budoucnost válek je podle Pentagonu ve videohrách
První opravdový počítač známý pod zkratkou ENIAC byl sestavený roku 1946. První počítačová hra se objevila už o dva roky později. Vytvořil ji Úřad pro operační výzkum americké armády a byla mnohem jednodušší, než si myslíte.
Od té doby se vztah mezi armádou a světem videoher podstatně prohloubil, píše pro americký časopis Wired novinář Nicholas Thompson.
Veteráni pomáhali vyvíjet oblíbené hry a díky nim se sami zotavovali. Armáda Spojených států dnes používá videohry i při náborech.
Kritici říkají, že moderní válka je tak krutá, protože se až příliš podobá videohrám. V roce 1997 otiskl časopis Wired článek o tom, jak si americké námořnictvo přizpůsobilo hru Doom pro svůj výcvik. Tím to ale neskončilo. Nedávno se objevila zpráva, že se vojáci trénují na systému zvaném taktická rozšířená realita.
Cesta k budoucím vítězstvím
Co když jsou vazby mezi videohrami a válkou ještě těsnější? Je například možné, že nejlepší vývojáři her vytvářejí nástroje pro Pentagon a ty pak zase končí ve videohrách? Co když videohry nenapodobují válku, ale válka napodobuje videohry a obě tyto reality spolu pomalu začínají splývat, ptá se časopis Wired.
Nápad na propojení videoher a armády pochází z hlavy Williho Ropera, vědce s doktorátem z matematiky. Roper vede tajný strategický úřad amerického ministerstva obrany a má za úkol vyvíjet pro Spojené státy nástroje, které jim pomůžou zvítězit v příštích konfliktech. Vojenské služby přemýšlejí o dnešku, ale Roperův úřad se dívá do daleké budoucnosti a přemýšlí o zítřku.
Roperův úřad vznikl v roce 2012, ale až do nedávné doby se jeho existence tajila. Loni se Roper objevil v americkém televizním pořadu 60 Minutes – 60 minut, aby předvedl, jak armáda může využít roj drobných dronů, které jeho úřad vytvořil. Nedávno opět hovořil s časopisem Wired o vztahu válek a videoher. Podle Ropera se vzájemně prolínají a ovlivňují.
„V době internetu věcí nejsou hranice našeho vnímání omezené lidskými smysly,“ říká Will Roper. V blízké budoucnosti budou mít vojáci k dispozici celou řadu informací, které jim mohou v boji pomoci.
Díky dronům se budou moct dozvědět, kde je nepřítel. Pokud objeví v rizikové situaci bezpečnou cestu, mohou o ní informovat ostatní nebo jim systém bude hlídat stav munice. Díky učícím se algoritmům budou moct předvídat další krok nepřítele nebo dostávat strategické rady na základě plánu bitvy.
Reálný multiplayer
Armáda by mohla teoreticky vyslat do ozbrojených konfliktů ve městech stroje. Mají lepší výbavu, dá se s nimi podstupovat větší riziko a umí zpracovat více informací. Jenže jejich využití naráží na složitý morální problém – žádná země nechce, aby stroje rozhodovaly, koho zabít. Víme, že umělá inteligence dokáže dělat dobrá rozhodnutí v situacích, které zná, ale špatná v nových.
Podle Ropera je výzvou pro jeho úřad i Pentagon, aby vojáci dostávali co nejvíce informací, co nejjednodušším způsobem. A tyto informace se budou navíc automaticky vylepšovat podle situace. Klíč k řešení je podle něj ve videohrách. Herní průmysl totiž vynalez nejlepší způsob, jak mohou hráči spolupracovat, ať už je každý v jiné zemi nebo sedí ve stejné místnosti, píše americký časopis Wired.
I když tento potenciál videoher známe, nemusí to ještě znamenat, že stejný princip bude fungovat i v reálném světě. Změnit Pentagon je těžké. A herní průmysl možná nebude chtít spolupracovat. Vytvořit hru, která by simulovala zabíjení lidí, není morálně jednoduché. Nemluvě o tom, aby se vývojáři jakkoliv podíleli na skutečném zabíjení lidí.
Will Roper to výstižně shrnuje jako „volání povinnosti“. V některých zaměstnancích může takový požadavek vzbudit patriotismus, jiní se mohou vyděsit.
Pentagon vyčlenil v rozpočtu na vývoj a výzkum 70 miliard amerických dolarů. Také rozpočet na Roperův úřad pod ministerstvem obrany se za posledních pět let několikanásobně zvýšil. Roperův strategický úřad je očividně součástí stále důležitějšího vládního plánu.
Nabídka, která se neodmítá?
Roper chce zástupcům herního průmyslu nabídnout, aby pro Pentagon vyvinuli systém, jaký bude americká armáda chtít, a dali mu řekněme na půl roku neomezený přístup. Po vypršení lhůty vrátí armáda všechna vylepšení zpátky do hry. Pentagon totiž nestojí o končený produkt, ale o čas.
„Klidně mohu zavolat nějakým vývojářům a říct jim, že máme zájem o jejich poslední systém rozšíření reality, který bych rád nainstaloval do našeho headsetu. Zároveň bych chtěl udělat nějaká vylepšení. Možná bych použil někoho, kdo zná terén a dokáže odhalit nebezpečí, která číhají za zdmi. Možná budeme chtít i funkci, která nám umožní vidět celou jednotku, díky tomu by tým mohl lépe dosáhnout svého cíle,“ říká Roper a nezapomíná ani na marketing.
„Kdyby se nám podařilo přidat do her nějaké speciální rozšíření, bylo by to největší lákadlo pro beta testování, než se produkt pustí do prodeje.“
Will Roper ví, že takhle vláda ani herní průmysl obvykle nefungují. Roper zatím neprozradil, jestli nějaké herní společnosti už přímo oslovil a jak jejich komunikace probíhala.
Pouze naznačil, že na tenhle „oheň bude potřeba brzy přiložit,“ uzavírá pro americký časopis Wired Nicholas Thompson.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
