Čína má nového Velkého kormidelníka. Slibuje obnovu slavné říše a čistou minulost

Bylo to jednoduché – hned na začátku stačilo napsat nějaký Maův citát, jemuž předcházela všudypřítomná věta: „Předseda Mao nás učí, že…“. Student si ověřil partajní postoj vůči danému tématu a opakoval stejný postup v pravidelných intervalech až do konce textu.

Po říjnovém sjezdu Komunistické strany Číny byl její generální tajemník Si Ťin-pching označen za „ling-siou“, což je výraz, který nebyl od smrti Maa a jeho nástupce Chua Kuo-fenga použit pro žádného žijícího představitele. Siovy ideologické „myšlenky“ byly začleněny do partajních stanov a na dvacet čínských univerzit oznámilo, že založí katedry, které je budou studovat.

Jako Mao

Kult politických osobností se však ve stranických dokumentech neobjeví zničehonic. Tomu Siovu předcházely roky budování příslušné míry nezbytného nadšení okolo jeho osoby i manželky Pcheng Li-jüan. Je bývalou armádní zpěvačkou, a tudíž stejnou veteránkou zábavního průmyslu, jakou byla Maova čtvrtá žena, někdejší filmová herečka Ťiang Čching.

A tak čínský tisk několik let zaplňovaly fotografie prezidentského páru a ódy na jejich vztah. Takzvaně „improvizovaná“ prezidentská návštěva jedné lidové restaurace v Pekingu způsobila, že si pak lidé objednávali stejné jídlo, jež tehdy pojedl Si, a jeho účet na 160 jüanů byl zarámován a vystaven v expozici největších čínských úspěchů, kterou zorganizovalo oddělení propagandy komunistické strany.

Prezidentovy fotografie byly řadu let úplně všude – velí na nich armádě, utěšuje postižené nebo hostí bohaté recepce. Naopak odstraněny byly fotky, které mu nelichotily, včetně těch, kde se podobá Medvídkovi Pú.

Čína|foto: pixabay.com

Záplava rozhovorů o vůdcových začátcích obsahovala zmínky o jeho nesobecké oddanosti lidu a skvělých vůdčích schopnostech, dokonce už v patnácti letech, kdy byl stejně jako miliony dalších mladých Číňanů vyslán na chudý venkov. Skládaly se o něm písně, natáčely dokumentární filmy a rozvěšovaly plakáty s jeho podobiznou.

Když kdysi sílil kult osobnosti Mao Ce-tunga, postupně rostly i fotky vůdce v tisku, až zabíraly celou první stránku novin. Podobný vývoj zaznamenaly i fotografie Siho, které v listopadu vytlačily z předních stran všechny ostatní obrázky.

Tichý souhlas nestačí

Dnes je však jiná doba než za Maa. Maovi se dařilo inspirovat mládež k revolučnímu boji za socialistickou utopii: extrémní šílenství ideologické očisty, které v šedesátých letech vyvrcholilo masovými shromážděními Rudých gard, jež na Náměstí Nebeského klidu sledoval sám Velký kormidelník. Dnes je tento prostor přísně střežený a pozornost bezpečnostních hlídek upoutá každá skupina, která je větší než rodina.

Mao označoval za své nepřátele všechny, kdo chtějí „kráčet cestou kapitalismu“. Si stojí v čele Číny, která už přes třicet let státní kapitalismus podporuje, a se značným úspěchem. Zdá se, že protivníky Siových komunistů jsou nejmenované „nepřátelské zahraniční síly“, které údajně chtějí podkopat vzestup Číny.

Si už také provedl „očistu“ své přebujelé a zkorumpované strany, která se kdysi po traumatických letech Maovy vlády usnesla na kolektivním vedení a výslovně varovala před obnovením kultu osobnosti.

náměstí Nebeského klidu v roce 1988|foto: licence Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0, Derzsi Elekes Andor

Si dnes hovoří k mladé generaci, která byla vychována k lásce vůči straně. Slibuje, že napraví historické křivdy a udělá z Číny opět slavnou říši. Partajní zločiny proti lidu v minulosti v jeho verzi nefigurují, a ani se o nich nebude nikdy mluvit, pokud vydrží Siovy „myšlenky“. Si Ťin-pching si zatím u Číňanů vysloužil jen tichý souhlas. K lásce vůči straně toho bude třeba ještě trochu víc, uzavírá časopis Prospect.