Co filmové Oskary o střední a východní Evropě nepoví
„Pokud oskarová filmová noc z neděle na pondělí něco prozradila o západních divácích, pak je to jejich fascinace světem střední a východní Evropy,“ myslí si komentátor Leo Bershidsky z agentury Bloomberg.
Tři z pěti filmů nominovaných v kategorii „nejlepší zahraniční film“ se týkaly středoevropského regionu.
Grandhotel Budapešť Wese Andersona sice v rozporu s očekáváním uspěl jen v méně významných kategoriích, ale každopádně zaujal západní diváckou obec příběhem z fiktivní východoevropské země zvané Zubrowka (což je ve skutečnosti název bylinné vodky).
„Nezbývá než doufat, že se zájem Západu neomezí na podivné exotické filmy a přeroste v hlubší pochopení,“ píše Bloomberg.
Je totiž příznačné, že vítězný zahraniční film polského režiséra Pawla Pawlikowského Ida i jeho hlavní rival, Leviatan Andreje Zvjaginceva, čelí doma nenávisti a kritice coby antipolské, respektive antiruské dílo.
Navzdory velké filmové tradici přitom středoevropské filmy v posledních letech příliš mnoho vavřínů nesbírají. Ani nynější zájem a úspěch však Idě a Leviatanovi doma neprospějí – Poláci ani Rusové nechtějí, aby cizinci vnímali jejich domoviny optikou těchto filmů.
Zvlášť komplikovaným případem je Ida. Jedna z dvou hlavních postav, Wanda, volně vychází z postavy stalinistické prokurátorky Heleny Woliňské-Brusové. Pawlikowski se s ní setkal v 80. letech minulého století v Oxfordu.
Filmová Wanda také sehrála roli v monstrprocesech, a nyní žádá svou neteř, novicku Annu, aby společně jely na venkov a dozvěděly se pravdu o tom, jak zahynuli jejich židovští příbuzní za 2. světové války.
Ukáže se, že matku a otce Anny, která se tehdy jmenovala Ida a byla ještě nemluvně, zabili polští rolníci kvůli domu a přilehlému pozemku.
„Tímto filmem se cítí poškozený a očerněný kdekdo,“ poznamenává Bloomberg. Kritik Roman Kurkiewicz obvinil snímek z oživování antisemitských klišé a zlehčování holocaustu.
„Dobrá Židovka musí být současně katolickou jeptiškou, jinak to nejde. Ale je zde i židovská komunistka Wanda, která prolévala polskou krev,“ stěžuje si kritik.
„Jde o první film, který vypráví o holocaustu bez Němců. Wehrmachtu nebylo třeba, postačili primitivní, nevzdělaní, špinaví, hloupí a lakotní polští farmáři,“ upozornil europoslanec Janusz Wojciechowski na serveru Wpolitice.pl.
Když odhlédneme od podrobností, všichni filmu vytýkají přílišné zjednodušení, což je zřejmě nezbytná podmínka, má-li snímek uspět coby exportní zboží.
Stejným výtkám čelí i Leviatan. „Kvůli zaujetí západního diváka a zvýšení šancí na zisk festivalových vavřínů musíme vymazat kus své historie a zbytek podat maximálně drsně a přehnaně,“ napsal filmový kritik Wieslaw Kot.
Pawlikowski se brání tvrzením, že vlna kritiky souvisí s blížícími se parlamentními volbami.
„Kdyby Idu uvedla jen malá artová kina, diváci by si k ní cestu našli. Teď je z toho politikum, protože Oskar všechny poblázní,“ řekl režisér magazínu Atlantic.
Komentátora Bloombergu tím ale nepřesvědčil. Pawlikowski žil většinu života mimo Polsko. „Kdyby chtěl zůstat politicky neutrální, mohl se vyhnout historické látce,“ myslí si Bershidsky.
Ida je totiž dokonce jeho prvním a jediným filmem, který se kompletně odehrává v Polsku.
„Pravda, úspěch může souviset se střídmou, vysoce stylizovanou filmovou řečí snímku. Jenomže v roce, kdy ruský útok na východě Ukrajiny oživil vzpomínky na 20. století, měl by rozhodovat o úspěchu filmu hlavně obsah,“ myslí si komentátor.
„Přesto zvítězila Ida, a to jak nad ostrou kritikou ruských poměrů v Leviatanovi, tak nad gruzínsko-lotyšským filmem Mandarinky o válce v Abcházii v roce 1992. Západní divák sice umí ocenit dobové pozadí nynějších krizí, vybere si však spíše filozofující, méně doslovnou reflexi středo- a východoevropského kontextu,“ konstatuje Bershidsky.
Holocaust a stalinské čistky jsou již dobře známým teritoriem. Ruský režisér a obhájce kremelské politiky Nikita Michalkov dostal už v roce 1994 Oskara za antistalinský film Unaveni sluncem. Ida, vzdor vizuální dokonalosti, tento dobře známý terén neopouští.
Dnešní tragédie regionu koření hluboko ve 20. století a polské reakce na Idu ukazují, že někdejší krvavé časy zdaleka nejsou zapomenuty.
„Pokud ale někdo chce chápat, jak se minulost transformovala do dnešních událostí, měl by si připustit, že brutální stalinské metody metastázovaly do putinovského Ruska, že události 2. světové války explodovaly po 40 letech do krvavého rozpadu Jugoslávie i postsovětských válek.
Pokud se někomu líbila Ida, měl by shlédnout i Leviatana a Mandarinky. Není to zrovna příjemná podívaná, a obrazy Ruska, Polska a Gruzie v časech krize možná příliš zjednodušují, ale to je jedno.
Jsem si stoprocentně jist, že po zhlédnutí všech třech snímků musí západní divák pocítit naléhavou potřebu na vývoj na Východě reagovat nejen pocity, ale i konkrétními činy,“ končí Bloomberg.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
