Daniel Veselý: Američtí dragouni v Čechách

Zdá se, že se český národ za každou cenu potřebuje nutně přimknout k nějakému mocnému dubisku – ať už ruskému, nebo americkému.

Vojenský cirkus na kolečkách většina Čechů vítá, nicméně i jeho méně početní odpůrci mají právo na protest proti „demonstraci síly a záruk“ spojenci, která však nemá oporu v Severoatlantické smlouvě.

Hlavní argumenty zastánců „jízdy dragounů“ notně živené mainstreamovými médii se opírají o tvrzení, že je nutné vyhovět našemu největšímu spojenci v alianci při jeho návratu z cvičení NATO v Pobaltí na vojenskou základnu v Bavorsku, neboť je to naše povinnost daná smluvními závazky.

Dále je podle nich zapotřebí před celým světem demonstrovat, že patříme na „Západ“, a nikoliv do ruské sféry vlivu. Rusko prý navíc představuje bezpečnostní hrozbu České republice.

A nakonec přece o nic nejde, protože podobné vojenské přesuny v rámci NATO se přes naše území konají často, a to bez mediálního haló.

Čtěte také

Jistě, jde o legitimní názory, jež nelze nikomu brát, avšak při bližším pohledu zjistíme, že mají své dotěrné mouchy.

V Severoatlantické dohodě, která je základním stavebním kamenem o 14 krátkých odstavcích, nenalezneme nic, co by okázalou „demonstraci síly a záruk“ opravňovalo.

Průjezd konvoje americké armády u Větrného Jeníkova|foto: Daniel Zach

Naopak v ní stojí psáno, že veškeré mezinárodní spory a krize je třeba primárně urovnat mírovými prostředky s odvoláním na Chartu OSN, nikoliv tedy pořádáním vojenských maršů, například v podobě amerického konvoje, který v únoru projel estonským městem Narva jen 300 metrů od ruských hranic.

To je cílená provokace nepřítele v době, kdy tenze v konfliktu na Ukrajině sílí a uvažuje se o transferu zbraní Kyjevu ze Západu.

Dokonce i ministr obrany Stropnický se nechal slyšet, že úkolem přesunu je „demonstrovat připravenost aliance, její jednotu i vojenskou sílu“.

Čtěte také

Česká republika skutečně na rozdíl do Ruska, jak je nám dlouhodobě dáváno na vědomí, patří do západního civilizačního okruhu, avšak bez ruského zemního plynu bychom na tom byli skutečně zle.

Rusko nás, potažmo celou Evropskou unii, potřebuje jako odběratele jeho cenné suroviny, nechce nás vojensky napadnout, to by nemělo za mák logiky.

Pokud si přečteme 5. odstavec výše zmíněné smlouvy, zjistíme, že v případě napadení České republiky či dalšího spojence provede aliance „takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly“.

Čekání na konvoj s vojáky USA v Harrachově|foto: Tomáš Mařas

Čteme-li mezi řádky, neexistuje tedy stoprocentní záruka, že by nám NATO poskytlo náležitou vojenskou pomoc; ona „akce“ může znamenat, že by naše armáda v takovém případě mohla dostat například deky a další nevojenský materiál.

Přesuny těžké vojenské techniky přes území České republiky pod hlavičkou NATO skutečně obvykle probíhají bez mediální pozornosti.

Tyto transfery ale netrvají tři dny a realizují se v co největší tichosti po železnici, nikoliv po nejfrekventovanějších komunikacích, což se dá zvládnout za jeden den.

I z tohoto úhlu pohledu je zjevné, že celá akce má výlučně demonstrativní a propagandistický charakter.

A nakonec, co to vlastně byly dragounské jízdy čili dragonády? Šlo o kárná opatření prováděná ve Francii za Ludvíka XIV. a u nás v pobělohorské době.

Jejich účelem byla násilná rekatolizace obyvatelstva, které muselo vojenské jednotky plně zaopatřit, a to bylo doprovázeno brutálním útlakem. Náhoda či špatný vtip?