DNA poprvé posloužilo jako hudební nosič, data uchová i na tisíce let

Na rozdíl od magnetofonových kazet, cédéček nebo harddisku počítače, je riziko degradace materiálu na nosiči z DNA minimální - Foto: Fotobanka stock.xchng

Na rozdíl od magnetofonových kazet, cédéček nebo harddisku počítače, je riziko degradace materiálu na nosiči z DNA minimálníFoto: Fotobanka stock.xchng

Na stránkách amerického populárně-naučného časopisu Seeker se dočteme o tom, že DNA vůbec poprvé posloužila jako úložiště hudebních nahrávek. Ty do ní vědci vložili a pak si je znovu stáhli bez ztráty kvality uložených dat. Podle autorů článku žádné médium pro ukládání informací nemá takovou kvalitu jako DNA, která je prý schopná uchovávat velké objemy dat na malém prostoru po nejméně stovky let. Na rozdíl od magnetofonových kazet, cédéček nebo harddisku počítače, je riziko degradace materiálu na nosiči z DNA minimální.

Je to totiž velmi stabilní molekula, jak uvádí Emily Leproustová ze společnosti Twist Bioscience, která pracovala na syntéze DNA potřebné pro výzkum. Firma spolupracovala s Microsoftem, Washingtonskou univerzitou a s projektem na digitalizací jazzové hudby ze švýcarského Montreux. 

Písně na nepatrném prostoru 

Do DNA uložili a pak z ní úspěšně stáhli dvě zvukové nahrávky: píseň skupiny Deep Purple“Smoke on the Water” a skladbu Tutu od Milese Davise. Obě nahrávky vznikly na jazzovém festivalu v Montreux. Skladby teď budou zaznamenány do archivu v rámci programu Paměť světa UNESCO, který uchovává významné světové kulturní dědictví. 

Jak uvádí časopis Seeker, minulý týden skladby, přehrané po jejich stažení z DNA, slyšelo publikum na akci ArtTech Forum ve švýcarském Lausanne, kde se snaží o inovace a propojení vědy a kultury. Písničky mají v digitální formě velikost asi 140 MB, v DNA úložišti zabírají nepatrný, až zanedbatelný prostor. 

Hudební projekt v zrnku rýže 

Do DNA o velikosti zrnka rýže by se prý vešla všechna hudba z jazzového projektu z Montreux o rozsahu 6 milionů GB. Podle Emily Leproustové v DNA úložišti nezáleží na typu souboru. Snadno se tam ukládají filmy, video i dokumenty v PDF formátu. 

DNA soubory se kopírují s pomocí polymeráz jako klasická DNA. Jde zatím o experimentální technologii pro úložiště dat, která využívá nákladné high-tech postupy. Podle Leproustové by ale cena mohla jít dolů, až se metoda zdokonalí a stane se dostupnější. Na archivaci souborů uložených v DNA spolupracovala laboratoř Emily Leproustové s vědci z Curychu , kteří vyvinuli způsob, jak ukládat DNA do částic oxidu křemičitého. Pokud se metodu podaří zdokonalit, DNA by se mohla stát bezpečným úložištěm dat na tisíce let, uzavírá časopis Seeker.  

Autor:  Martina Mašková  (mam)
Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace